Mnichovu se nedostává kvalitních koncertních sálů

31. březen 2011

Debata o kvalitě koncertních sálů, jejichž akustika by splňovala ty nejvyšší nároky, dosáhla nyní také bavorskou metropoli Mnichov, která se považuje za město hudby.

Přesto jí v rámci německé i světové konkurenceschopnosti chybí špičkově vybavený sál. O špičkové umělce, orchestry i zajímavý repertoár nemá Mnichov nouzi. Působí zde tři skvělé soubory - symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Bavorský státní orchestr a mnichovští filharmonici, jejichž dirigent Christian Thielemann bude od další sezóny v Drážďanech. Co metropoli na Isaru opravdu chybí, je akusticky optimální koncertní síň, která by přilákala nejenom diváky, ale i špičkové soubory. Jeden z nejlepších na světě- Berlínská filharmonie zde vystoupila naposledy v roce 2005 a 2008 a v kuloárech se proslýchá, že se Mnichovu vyhýbá - z jediného důvodu - kvůli akustice. Budova Kulturního centra z 80tých let, která je domovem mnichovských filharmoniků, sice zažila slavné koncerty, ovšem ozvučení obrovského sálu s kapacitou 2400 míst není nadšeno ani publikum, ani samotní hráči. Slavný dirigent a skladatel Leonard Bernstein se prý kdysi vyslovil pro demolici budovy na Gasteigu a dokonce měl prohlásit - spalte to!

Ani Herkulův sál v mnichovské rezidenci nemůže držet krok se stávajícími a už vůbec ne s novými koncertními prostory v Německu i Evropě. Umělci i kritika velebí pro mnohé zatím nedostižitelný sen - hudební sál v kulturním a kongresovém centru ve švýcarském Lucernu, který navrhl francouzský velikán Jean Nouvel.

Soudobou koncertní architekturou, která splňuje vysoká akustická kritéria se v Německu mohou pochlubit například před pár lety otevřené koncertní domy v Dortmundu či Essenu. Po akustické stránce boduje také scéna v Baden-Badenu, kde akustika funguje na jakémsi principu krabic od bot. Jednoduchou čtvercovou formu s podiem pro orchestr v čele považují mnozí experti za optimální řešení, jak docílit intimity zvuku. Posluchači mají mít pocit, jako kdyby seděli na obláčku zvuku či ve zvukové komoře. Právě takový pocit blízkosti Mnichovští ve svých prostorách postrádají. Akustický, ale také optický a tím pádem i emocionální kontakt mezi divákem a děním na scéně se ztrácí kvůli enormní velikosti a výšce prostoru a na vzdálenějších místech téměř chybí. Příkladem může být řešení v originální budově berlínské filharmonie architekta Hanse Scharouna, který jeviště umístil více méně do centra sálu. Terasovitě stoupající řady s diváky obepínají pódium a připomínají vinice. Takový princip umožní optimální transparentnost zvuku a kromě toho divákům ve výhledu nebrání stavební prvky jako například sloupy. Tato kritéria respektuje i architektonický návrh netrpělivě očekávané budovy Labské filharmonie v Hamburku. Nejvýhodnější rozmístění sedadel, uložení nosníků a obložení stěn pro ní vypočítal slavný japonský expert Yasuhisa Toyota. Tento akustický designér před časem přiletěl také do Mnichova a prohlížel si objekt bývalé Konírny za Státní operou v centru města, který aspiroval na nový domov hudby. Jeho závěr byl však jednoznačný - prostor je z akustického hlediska nevyhovující. A tak si bavorská metropole bude muset na špičkový koncertní sál počkat několik let, k nelibosti diváků, hudebníků i města samotného, protože moderní špičkové hudební centrum je také nezanedbatelným ekonomickým faktorem. Hamburská filharmonie láká houfy turistů z celého světa už nyní, kdy je teprve konstrukcí s jeřáby a kdy se její náklady šplhají do závratných výšek.

autor: zis
Spustit audio