Mlčet, nebo mluvit? Kdy ticho vztah chrání a kdy ho ničí
Žijeme v době, která nás neustále vybízí k tomu, abychom se vyjadřovali, sdíleli své názory a nenechávali si nic pro sebe. Kdy je ale naopak lepší mlčet? A existují vůbec nějaká pravidla, podle nichž poznáme, kdy mluvit – a kdy ne?
Mluvení pomáhá porozumět sobě i druhým. Pokud je komunikace otevřená, popisná a vedená z perspektivy „já“, usnadňuje hledání porozumění i řešení. Podle psychologa a psychoterapeuta Lukáše Dastlíka je ale stejně důležité umět rozpoznat chvíli, kdy už další slova nic nepřinesou.
„Pokud se neustále vracíme ke stejným tématům, není tam už žádná přidaná hodnota a nikam se neposouváme, v takovou chvíli je lepší mlčet – nechat to uležet a pozorovat, co se bude dít.“
Ráno moudřejší večera
Zvlášť tehdy, když jsme zahlceni emocemi, další slova často situaci jen zhorší. Pomoci může jednoduchý vnitřní test: Když to teď řeknu, pomůže to?
Podle Dastlíka nejde o morální hodnocení, ale o funkční otázku, která dokáže zabránit hádkám, v nichž proti sobě stojí dvě nesmiřitelná ega.
„Mlčení v tuto chvíli funguje jako ochrana vztahu před eskalací. Dává nám čas zchladit emoce a vrátit se k tématu později – s odstupem a nadhledem. Zároveň vytváří prostor i pro druhého, aby se mohl otevřít.“
Kdy je ticho v pořádku – a kdy už ne
Dastlík zároveň jasně rozlišuje konstruktivní mlčení od mlčení jako trestu. „Pokud se partneři nebo blízcí lidé shodnou na tom, že potřebují čas na zpracování, je ticho legitimní součástí komunikace. Záměrné mlčení s cílem druhého potrestat nebo ovládat je ale podle něj destruktivní.
Čtěte také
„Mlčet proto, abych druhému ublížil nebo ho dostal pod tlak, je velice nekonstruktivní a ubližující záležitost, která do funkčního vztahu nepatří.“
Mlčení přitom nemusí mít s konfliktem nic společného. Naopak schopnost být spolu potichu může být známkou intimity a vyzrálosti vztahu. I beze slov totiž zůstáváme v kontaktu: skrze přítomnost, naladění nebo blízkost.
Mlčení a mluvení jsou dovednost, které je třeba se naučit. Důležité je podle Dastlíka emoce v sobě nedusit, ale vyventilovat je jinde než v konfliktní komunikaci. „Jít do lesa, zasportovat si, být chvíli někde sám. Pokud totiž emoce dlouhodobě zadržujeme, mohou se ozvat i psychosomatické potíže.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
