Mladé umělce z pásma Gazy nebo Iráku žádní teroristé rozhodně nezastaví, tvrdí dokumentaristé Štukovi

10. červenec 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Miko a Bahman Salah pohledem dokumentaristů Jarmily Štukové a kameramana Andreje Štuky

V pásmu Gazy našli tanečníky breakdance, v Ugandě rappery, v Iráku grafiťáky, v Afghánistánu parkuráky. Nikdo z nich nechce házet rakety. Chtějí ukázat, že tu jsou.

Fotografka a dokumentaristka Jarmila Štuková a kameraman Andrej Štuk se už tři roky věnují projektu One Blood, tedy Jedna krev. Hledají mladé, talentované umělce, kteří se ve válkami zkoušených zemích věnují subkultuře, kterou známe i doma.

„Když vidíme na ulici spoustu talentu, o kterém svět nemá ani potuchy, tak nám přišlo jako dobrý nápad pomáhat. Víme, že tak nezachráníme svět, ale aspoň trochu přispějeme,“ říká Andrej Štuk.

„Ve všech zemích, které jsou už léta postižená válkou nebo chudobou, najdete mladé lidi, kteří žijí vlastně úplně normálně. Jsou ale plní naděje. Jeden chlapec nám řekl, že ani al-Káida, ani Tálibán ho nezastaví,“ říká Jarmila Štuková.

Pásmo Gazy

Ve zhruba 40 kilometrů širokém pruhu země pásma Gazy žijí lidé hlavně v uprchlických táborech. „Jsou tam nasáčkovaní doslova jako sardinky a je tam normální nuda. A právě tam se schází malá skupinka tanečníků,“ říká Jarmila Štuková.

Čtěte také

Každý den se scházejí a naplno věnují tanci. Přitom se třeba k internetu dostanou jen na pár hodin denně, kdy funguje. „Ti kluci nám řekli, že nechtějí házet rakety na Izrael, ale svým tancem upozorňovat na to, že tam jsou.“

Každá subkultura prý spolu potřebuje komunikovat. Je to pro ně hodně důležité a je jim prý líto, že jsou takto izolováni.

Než se manželé k místním tanečníkům breakdance dostali, čekali měsíc na všechny potřebné dokumenty a povolení. Tanečníkům prý slibovalo publicitu už tolik lidí, že vůbec nevěřili, že pro ně někdo něco udělá.

Irák a graffiti

Do Iráku odjeli dokumentovat život grafiťáka Bahmana, který žije v Kurdistánu a městě Sulejmania. Měli pro něj překvapení. Přijel s nimi nejznámější český umělec oboru Jan Miko.

Ve městě jsou jen dvě zdi, kde vůbec může malovat. „Jan Miko mu jel hlavně ukázat nové postupy graffiti. Bahman měl přitom slzy v očích.“ Graffiti přitom vyjadřují úplně něco jiného v Česku a Iráku. „Bahman chce tvořit o míru, lásce, o vztazích.“

Jaké druhy barev používají grafiťáci v Iráku a Česku? Koho manželé našli v Afghánistánu? Jak bude projet One Blood pokračovat? Poslechněte si v iRadiu.

autoři: lup , zis
Spustit audio