Mistr podvodník. Skutečného radu Vacátka ale nepřevezl

V lednu 1925 přišli na bezpečnostní oddělení pražského policejního ředitelství zaměstnanci firem Ernest Diessen a Erich Dorn, kteří shodně pátrali po svém šéfovi. Setkali se s ním osobně při nástupu, pak ho už nikdy neviděli.

Uzavřel s nimi skvělou smlouvu na měsíční plat 1200 korun, 3% provizi z uzavřených obchodů a 60 korun denních diet. Hned jim také koupil celoroční legitimaci na státní dráhy v ceně 4500 korun, na kterou si vzal zálohu 2000 korun. Jízdenka ale byla falešná.

Vaňásek zasahuje

Vyšetřování případu se ujalo speciální Oddělení železniční policie (o něm více viz případ Záhada zavřeného vagonu) pod vedením legendárního vrchního policejního rady Josefa Vaňáska alias Vacátka. Ten dospěl k závěru, že Diessen a Dorn je jedna osoba. Inspektor Augustin a detektiv Kohout pak pod falešnými jmény odpověděli na podobný inzerát na práci jako postižení a s Diessenem/Dornem se setkali.

Na policii se zatčený prokázal doklady na jméno Ernest Diessen z Německa. Při ověřování se ale v albu zločinců zjistilo, že se jedná o známou firmu – podvodníka Arnošta Dybu z Horšova Týna. U něj doma se pak našla falešná razítka státních drah i s objednávkou jejich výroby.

Půlmilionový podnik

Policisté kontaktovali firmu, u které si falešné legitimace Dyba objednával. Vyrobili mu jich 220. Kdyby je dal do oběhu všechny, pro dráhy by to představovalo škodu skoro milion. A kdyby za všechny vybral zálohu, měl by z nich 440 000 korun.

Inspektor státních drah Jindřich Plíška odhadl, že v oběhu je zhruba stovka falešných jízdenek. Škoda se tedy mohla pohybovat kolem půl milionu korun.

Dyba ale nelenil ani ve vazbě. Simuloval bolest zubů a pak v čekárně u zubaře utekl přes záchod. Kriminalisté hlídali Dybovu ženu a čekali, kdy její manžel udělá chybu. Počítali, že si bude chtít obstarat falešné doklady a dostat se přes hranice. Nemýlili se.

Ztráta invence

Dyba na to šel opět přes pracovní inzerát v novinách. Ukázalo se, že inzerát podal jistý Erich Körner v Opavě. Policisté, stejně jako Dyba, použili stejný trik. Vyslali na schůzku fingovaného zájemce a ukázalo se, že inzerentem je skutečně hledaný podvodník.

Byl zatčen, když několika zájemcům o práci začal vyřizovat pasy a víza. Dyba nikdy nepřiznal, že některé z dokladů chtěl použít pro sebe. Soud se konal v únoru roku 1926. Dybu odsoudil do těžkého žaláře na čtyři roky, zostřené postem každého čtvrt roku.