Miroslav Holub
Poezie je pro mě maximální poselství dosažené minimem prostředků. Tím je velice aktuální. Věda je neobyčejně obšírná v množství práce a velice stručná ve formulacích. Lidé dnes nepotřebují velké eposy. Potřebují "krátké drobné objevy". Ve vědě i v poezii.
Život básníka Miroslava Holuba (13.9.1923 - 14.7.1998) patřil stejnou měrou vědeckému poznání, jako život vědce MUDr. Miroslava Holuba DrSc. patřil poezii. Miroslav Holub se bránil povrchnímu označení poetizující vědec, sám sebe vnímal především jako člena vědecké společnosti. Říkal: Den za dnem vykonávat nepříliš romantický, nepříliš efektní, někdy až odporný úkol - právě tohle je pro mě podstatou vědecké romantiky. Vědecká práce je v tom smyslu základem osobní morálky. Kdybych byl jen básníkem, asi bych z toho byl tak unavený, že bych ležel na kanapi. Jsem vědecký pracovník, který se pohybuje v literárních kruzích.
Poezie Miroslava Holuba, jako by ještě zvýrazňovala dvojjedinost jeho života. Nebyla to milostná zpověd, ani optimistické rýmování, byla plná hledání a pochybností, nechyběl jí osobní sarkasmus ani ironie. Tématem nebyla skácelovsky niterná lyrika, ale veršům Miroslava Holuba nebyla vlastní ani zpěvnost Jaroslava Seiferta. Jako by se i v poetice Miroslava Holuba - básníka probouzel esejista, vědec, intelektuál, s naléhavými otázkami velkého tématu smyslu života nebo hledání pravdy. Snad i proto patřil Miroslav Holub k našim ve světě nejpřekládanějším básníkům, jeho verše četli na celém světě v téměř čtyřiceti jazycích.
Po roce 1989 byl Miroslav Holub předsedou Nadace Pangea, inspirované myšlenkovým odkazem J.A.Komenského, stále častěji hledal odpověď na otázku budoucnosti lidské komunikace. Odmítal útěk současného umění k principu absolutní fantazie a jakémusi nevědení, naopak důležité pro něj bylo vždycky vzdělání. ( To je to, co v nás zůstane, když jsme zapomněli všechno, co jsme se naučili ve škole.) Miroslav Holub rád citoval strýce Gottfrieda z Rolandova Jana Kryštofa: Dělej všechno co můžeš, většina lidí nedělá ani to. Jako vědec k tomu přidal: Je to věda, která nás nutí dělat všechno, co můžeme, a proto má v životě národa velký a nezadatelný smysl.
A básník Miroslav Holub na stejné téma: Ten, kdo maloval srdce, ví, že musel napřed odložit brejle, zrcadlo, zahodit propisovací tužku a kopírovací papír a dost dlouho chodit venku.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.