Miloš Kopecký: Humor je nejdůstojnější projev smutku

22. srpen 2013

Tento výrok, ve kterém se zračí dvojlomnost humoru, pronesl kdysi herec, který dovedl humor ve velkém rozdávat, přičemž ovšem jeho soukromý život byl naplněn často hlubokými smutky a depresemi. Miloš Kopecký.

Miloš Kopecký se narodil 22. srpna 1922, zemřel před 17 lety, 16. února 1996.
První zvuková ukázka, která pochází z rozhlasového archivu a vypovídá nejen o Miloši Kopeckém, ale také o jeho kolegovi a po jistou dobu i hereckém partnerovi Miroslavu Horníčkovi, pochází z roku 1963, tedy z doby, kdy měla premiéru Horníčkova hra Tvrďák, napsaná na tělo oběma hercům. Jejich popularita v té době začala narůstat. A tak dostávali – zejména v rozhlase – prostor velmi často společně. V tomto případě byli podrobeni fiktivnímu výslechu, protože byli nařčeni z nezodpovědnosti. Ponoukali totiž lidi ke smíchu. Což bylo v oněch letech podezřelé.

Kopecký-Šejbalová-1966

O svých hereckých začátcích však Miloš Kopecký dovedl vyprávět i velmi vážně. Ostatně – byl ve své podstatně člověk nesmírně vážný, hloubavý a – jak je dobře známo – depresivní. Kořeny jeho depresí, které se v průběhu života prohlubovaly a sílily, hledali jeho blízcí a přátelé ve značně pohnutých situacích, jež prožil jako mladík za války. Jeho maminka, židovka, byla deportována do Osvětimi a nad dvacetiletým Milošem se hrozba koncentráku tísnivě vznášela po celou dobu okupace. O těchto dobách nerad vyprávěl. Vzpomínky, které natočil v několika rozhlasových pořadech, se vztahují až k jeho poválečným hereckým začátkům, konkrétně k divadlu Větrník.

Postupně se Kopecký ve Větrníku dočkal i důstojnějších úloh – nejprve němých, posléze i mluvených. V roce 1947 ho objevil i film – účinkoval v prvním barevném českém filmu, jímž byl Jan Roháč z Dubé.
Po etapě Větrníku přišla celá řada dalších angažmá, v některých divadlech vydržel ovšem jen velmi krátce.

M.Kopecký-1985

V předchozí pasáži svého vyprávění je možná Kopecký nepatřičně skromný – pokud se sám necítil bohémem, pak mu bohémství bylo často přisuzováno… což ovšem byl spíše obraz jeho rolí, typů, do nichž byl obsazován, nežli skutečného života. Jeho doménou se staly postavy obdařené ironií, sarkasmem, jistou dávkou cynismu…. Dokonce v celé řadě případů hrál vyslovené padouchy. Poprvé je uplatnil – po krátkých angažmá v Realistickém divadle, v Městských divadlech pražských a u Emila Františka Buriana – na scéně divadla ABC.

Když Jan Werich divadlo ABC na začátku 60. let opustil, odchází z něj i Miloš Kopecký. Následovala ona veleúspěšná éra spoluúčinkování s Miroslavem Horníčkem, zejména pak ve hře Tvrďák, které společně odehráli 250 repríz. V roce 1964 se však dvojice rozchází a Kopecký zamířil do Hudebního divadla Karlín. Zde si však začal uvědomovat, že je stále vytrvaleji vřazován do jednoho typu rolí. Za pestřejším spektrem hereckých příležitostí pak odešel do divadle Na Vinohradech, kde pak působil až do konce své herecké dráhy. 60. léta pak pro Kopeckého znamenala úspěch nejen na jevišti, ale také ve filmu, v televizních a rozhlasových inscenacích. Jednou z těch rozhlasových byl profesor Higgins z Shawova Pygmalionu. Z této rozhlasové inscenace, kterou v roce 1968 natočil režisér František Štěpánek a v níž po boku Miloše Kopeckého hrála Jiřina Bohdalová Lízu Doolittlovou, je naše dnešní poslední zvuková ukázka, která připomíná herectví Miloše Kopeckého.

M.Kopecký-J.Bohdalová-Pygmalion-1968

„Miloš Kopecký trpěl jako málokdo z českých umělců naší doby...“, uvádí psychiatr doktor Cyril Höschl. Dále píše: „Ve velké a slavné rodině trpících se ocitl vlivem své genetické výbavy a několika osudovým ranám. Ještě před svou smrtí mi dal písemný souhlas k tomu, že mohu o jeho chorobě psát. Činím tak tedy rád, ve službách jeho památky. - Miloš Kopecký trpěl celou řadou závažných chorob, které překonával s nesmrtelností kocoura. Jedna však mezi nimi dominovala, a tu sám považoval ze všech za nejhorší, za torturu, proti níž zlomená končetina nebo resekce žaludku jsou jen drobné nepříjemnosti: maniodepresivita. Je to onemocnění, které se řadí mezi poruchy nálady.
Za léta styku s Milošem Kopeckým jsem postřehl, že větší publicita (například televizní uvedení filmu s ním v hlavní roli) měla na jeho zdravotní stav paradoxně negativní vliv. Jakmile reprízovali "dr. Strossmayera", věděl jsem dopředu, že mi bude volat a hlásit, že je zle. A vskutku tomu tak bylo. Dalo se to předvídat. Po uznání nesmírně toužil, ale přišla-li náhle široká publicita, jako by se zastyděl a valem se ubíral do ulity své melancholie.“

Miloš Kopecký-1987
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.