Milan Lasica: Na našem představení se Satinským se bavil i Werich. I když teda nic neslyšel

Milan Lasica
Milan Lasica

V pražské Viole Milan Lasica vzpomínal na všechny klíčové osmičky našich dějin. Poslechněte si hodinový záznam celého pořadu.

České publikum poznalo komediální duo Milan Lasica a Julius Satinský díky Miroslavu Horníčkovi. „Rozhodující bylo, že nás pozval do svého televizního programu Hovory H. Měli jsme tam úspěch, a to vlastně způsobilo, že jsme potom hráli v divadle Semafor,“ vzpomíná Milan Lasica.

Do Semaforu se na ně přišel podívat i Jan Werich. „Seděl v první řadě. Velmi dobře se bavil, i když vůbec nic neslyšel. Měl problémy a nechtěl nosit ten přístroj. Takže vedle něj seděla Stella Zázvorková a ta, když se lidi smáli, mu vždycky do ucha zakřičela, co jsme říkali. A on se potom smál sólo. A když jsme zpívali píseň Fascination, tak vstal a dirigoval.“

Pochvala od Wericha z onoho světa

Teprve před pár lety se Milanu Lasicovi dostala do ruky vzájemná korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha. „A tam v jednom listě Werich píše, že u Horníčka byli dva slovenští komici, že si jména už nepamatuje, ale že se mu to velmi líbilo. A taky tam bylo napsané: Jsou jako my, berou všechno seriózně.“

„Tak to se mi dostalo do rukou po 40 letech. Považuju to za nejkrásnější pozdrav z onoho světa.“ Duo Lasica-Satinský ale potkal podobný osud jako Voskovce a Wericha. Problémy se zákazem po roce 1968 vyřešili „seriózně“ po svém: nechali se zařadit jako opereťáci.

Milan Lasica a Julius Satinský v Ostravě (21. února 1994)

Kariéra v operetě

„Když nás na konci divadelní sezóny v roce 1970 vyhodili z divadla, hned ten den nebo druhý den nám volali z divadla Večerní Brno. Tak jsme potom byli dva roky v Brně, dokud ten zákaz nepřišel i sem. Že prý je nelogické, když nemůžeme účinkovat na Slovensku, že hrajeme tady.“

„A někdo měl nápad z operety na Nové scéně, jestli bychom tam nešli do angažmá. My bychom tehdy byli ochotní jít kamkoli. I když jsme věděli, že absurdnější pro nás než opereta by bylo, jen kdybychom šli do baletu. Přišla se ale na nás podívat celá Bratislava.“

Hrála se tehdy francouzská fraška od E. M. Labicha. „Byla to dost smůla. Protože tam byla scéna, kdy byl Julo už na jevišti a já vejdu dveřmi a moje první věta je: No vás bych tu teda opravdu nečekal. Na to se strhl obrovský potlesk a na základě tohoto potlesku jsme v této inscenaci spolu nemohli hrát.“

Poslechněte si celý rozhovor s Milanem Lasicou v pražské Viole o osudových osmičkách našich dějin.