Milan Hein na Dvojce už bez Marty Kubišové. Zato s „jejím“ režisérem jako novým dramaturgem. Seznamte se, Pavel Ondruch

Pavel Ondruch
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Ondruch

Pavel Ondruch patří k mladé generaci divadelních režisérů a dramaturgů. Jeho první režijní prací byla Touha jménem Einodis v Divadle Ungelt s Anetou Langerovou a Martou Kubišovou. Dnes pracuje na plný plyn v pražských i regionálních divadlech. A na Dvojce bude dramaturgovat nový pořad Rozpravy Milana Heina.

„Věřím na vzájemnou komunikaci a propojení mezi hercem a režisérem,“ prohlašuje Pavel Ondruch. Režisér by podle něj neměl být tyran a despota. „Nemá to být souboj o poslední slovo, ale hledání společné cesty,“ myslí si. „Cílem divadla je harmonie, ne rozkol.“

Napoprvé v Ungeltu režíroval Anetu Langerovou a Martu Kubišovou v muzikálu Touha jménem Einodis. „Měl jsem nahnáno. Obě zpěvačky tvrdily, že nejsou herečky, a já si říkal: Co tam proboha budeme dělat? Ale obě byly otevřené debatě i práci. Díky nim to šlo samo a vytvořily něco, co diváci odměnili velkým zájmem.“

Rozpravy Milana Heina

S Divadlem Ungelt je spojená i Ondruchova spolupráce s rozhlasem. Stal se totiž dramaturgem nového pořadu Dvojky Rozpravy Milana Heina, který nahrazuje pořad Kdo židli má, bydlí... „Natáčíme to živě v divadle Ungelt. Jsem nadšený, protože tam propojujeme pražské a mimopražské herce. To považuju za záslužnou činnost.“

Dramaturgie teď tedy hýbe jeho životem. „Dramaturg musí uvažovat o divadle ve větší perspektivě. Přemýšlí, co se pro divadlo nejvíc hodí a určuje tvář divadla. Zatímco režisér dílo za několik týdnů nastuduje a je hotovo,“ uvažuje Ondruch. Překvapivě ho neláká film.

Film ani hraní ho neláká

„Film mě nikdy nezajímal. Miluju herectví a to je pro mě posvátné. Tím nechci snižovat to filmové, ale v divadle je herec odkázán jen na to svoje herectví. Tam nefunguje střižna. Mým osudem je zkrátka divadlo.“ Pavel Ondruch ve svých začátcích studoval herectví na JAMU. Do angažmá ale nikdy nenastoupil.

„Šel jsem to prostě vyzkoušet,“ prohlašuje. „Měl jsem svůj fanklub i lidi, kteří mě absolutně nesnášeli. Vyvolával jsem emoce, ale to nebyl důvod, proč jsem nechtěl hrát. Mě to prostě nebavilo.“ Dalo mu to ale základ pro režijní práci. „Dodnes z toho čerpám.“