„Mí Pražané mi rozumějí!“ Proč se to říká, co citát znamená a kdo to řekl?
Toto rčení používáme ve významu: Tady jsem mezi svými, tady se cítím bezpečně.
Jeho autorem je Wolfgang Amadeus Mozart, který Prahu navštívil celkem pětkrát a pokaždé ho tamní obyvatelé přijímali mnohem srdečněji než ve Vídni. První úspěchy ale geniální umělec nesklízel v metropoli, v Brně a v Olomouci.
Útěk před nemocí, Olomouc, Brno
Na podzim roku 1767 bylo Wolfgangovi jedenáct let a chystal se na koncert u vídeňského dvora u příležitosti svatby arcivévodkyně Marie Josefy s neapolským králem. Jenže Vídeň zachvátila epidemie neštovic, které podlehla i sama nevěsta. Proto otec Mozart odjel s chlapcem do Brna.
Ani k této produkci nedošlo, protože obávané neštovice řádily i v Brně. Rodina tedy pokračovala do Olomouce. Tam složil Wolfgang Amadeus Mozart Olomouckou symfonii, a za nějaký čas došlo i na brněnský koncert, jenž se uskutečnil 30. prosince 1767 v Divadle Reduta na Zelném trhu, v nejstarší divadelní budově ve střední Evropě.
Při Figarovi Pražané nadšeně poskakovali
Do Prahy přijel Mozart poprvé až dvacet let nato, kdy tam už byly známé opery Únos ze Serailu i Figarova svatba. Noviny Prager Oberpostamtszeitung v lednu 1787 informovaly: „Včera večer přibyl sem z Vídně náš velký a milovaný hudební umělec pan Mozart. Nepochybujeme, že Pražané, známí svým vkusem, jistě v hojném počtu navštíví představení jeho díla, jakkoli je již často slyšeli.“
Také záznam v Mozartově dopise vyjadřuje nadšení: „…s velkým potěšením jsem se díval, jak všichni lidé poskakovali při hudbě mého Figara, neboť zde se nemluví o ničem jiném než o Figarovi. Nehraje se, netroubí, nezpívá a nehvízdá nic, než Figaro. Nechodí se na jinou operu než na Figara a věčně Figara. Jistě velká čest pro mne.“
Návraty do Prahy, města pochopení a úspěchu
Už v srpnu toho roku se Mozart do Prahy vrátil a přivezl s sebou nedokončenou partituru nové opery. Prager Oberpostamtszeitung, listopad 1787: „V pondělí dne 29. byla italskou operní společností dávána toužebně očekávaná opera mistra Mozarta Don Giovanni aneb Kamenný host. Znalci a hudební umělci říkají, že v Praze dosud nebylo jí rovné.“
Popáté, naposledy, přijel Wolfgang Amadeus Mozart do Prahy v srpnu 1791. Zbývaly mu sotva tři měsíce života. Čeští stavové si u něj objednali operu La Clemenza di Tito na oslavu korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Mozartův životopisec napsal: „Jeho pleť byla bledá a tvář smutná, ačkoliv přece jen se často projevoval jeho živý humor ve společnosti přátel veselými žerty. Při svém loučení byl tak smutný, že plakal. Zdá se, že tuto truchlivou náladu způsobovalo tušení blízkého konce života.“
Související
-
600. schůzka: Náš Mozart
Sotva v Haagu uspořádali koncert před princem oranžským, ulehla Wolfgangova sestra Nanynka.
-
601. schůzka: Amadeus v Praze
Na této schůzce chceme pokračovat ve vyprávění o muži, k němuž se přidává běžně přívlastek "génius".
-
Její portrét Mozarta najdete i na čokoládě. Sladký život ale neměla. Osudové ženy: Barbara Krafftová
Matka samoživitelka a autorka nejslavnějšího Mozartova portrétu se s Mozartem nikdy nesetkala. Dokudrama s Hanou Maciuchovou, Dalimilem Klapkou nebo Vladimírem Javorským.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.