Mezi dětmi a rodiči. Jak sladit péči o všechny a nezapomenout sami na sebe

Jedním z důvodů, proč se dnes tak často mluví o sendvičové generaci, je fakt, že rodičovství přichází později a zároveň se dožíváme vyššího věku než dříve. „Najednou tu máme čtyřicátníky nebo padesátníky, kteří ještě mají doma děti, zároveň ale péči začínají potřebovat jejich rodiče,“ říká terapeut Lucian Kantor.

Generace na roztrhání

Tlak na prostřední generaci je obrovský. Nechtějí nikoho zklamat a své potřeby odsouvají. Podle Kantora hraje roli i fakt, že dnes je na děti upřena velká pozornost. „Snažíme se jim umetat cestičku a málo se staráme o sebe. Když pak do toho vstoupí ještě péče o naše rodiče, máme zákonitě pocit, že jsme na roztrhání. Nevíme, z čeho ubrat, a máme strach dát dětem více zodpovědnosti.“

Čtěte také

Hořím. Dokuseriál o tom, jak pečovat a nevyhořet

Přitom pokud by se sendvičové období pojalo dobře, umožnilo by to dětem lépe dozrát. „Když se rodina semkne a rozdělí si role, zátěž se rozloží. Když navíc zapojíme i děti, naučíme je už v dětském nebo pubertálním věku, že život má začátek a konec a že rodina mnohem lépe funguje, když si vzájemně pomáhá.“

Mnoho lidí to ale dělá přesně naopak. Obstarají všechno okolo a sebe a svůj vztah dají na poslední místo. „To je ale cesta do pekel. Jakmile je člověk na zátěž sám, vyhoří a ohrozí tím i svůj vlastní vztah. Klíčová je komunikace mezi členy rodiny, kteří si mohou péči rozdělit. A pak také naučit se říkat ,ne‘ a myslet trochu i na svoji regeneraci,“ uzavírá Lucian Kantor.