Hovoří astrobiolog Tomáš Petrásek nebo chemik Jan Havlík. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z cyklu Jaroslava Petra Geneticky modifikovaná Zoo čte Ivo Theimer.
Co má společného vyhlášený predátor s vyhlášeným mrchožroutem? Kořist! Kdyby se domluvili, mohli by si oba víc zaplnit žaludek. Pokud by krkavec létal za vlkem a vždy sežral, co zbude po jeho lovu, polepšil by si. Pokud by naopak vlk sledoval, kde jsou na obloze krkavci, mohl by vysledovat, kde je zvýšený výskyt potravy…
Jak ale víme, zvířata se napřímo nedomlouvají. Přesto teď vědci zjistili, že v podobném duchu spolupráce probíhá. Podrobnosti přinesl biolog prof. Jaroslav Petr.
Případ ozónové díry
Ozónová díra nad Antarktidou (stav k 26. srpnu 2009)|foto: NASA, Ozone Hole Watch
Tři badatelé z Britské antarktické služby téměř pět roků pečlivě měřili, ověřovali, zpřesňovali, až konečně 16. května 1985 uveřejnili výsledky, které ukazovaly pokles obsahu ozonu o 40 %. To už se nedalo ignorovat.
Hned napřesrok vyrazila speciální americká výprava na stálou stanici McMurdo. Tam odhalila ztenčení ozonové vrstvy nad Antarktidou až na polovinu, což v říjnu 1986 oznámila světu. Zrodil se termín ozonová díra. Připomněli jsme si ho v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.
Původce tuberkulózy
Rentgen plic|foto:Shutterstock
V našem cyklu s názvem Tajemný host Meteoru zveme přímo do studia bakterie, viry či parazity. Dnešní host je starý známý. Doprovází lidstvo tak dlouho, že ho archeologové nacházejí i v kostech egyptských mumií či pravěkých kostrách. A přesto se ho lidstvo dodnes úplně nezbavilo. Schválně, podle čeho ho poznáte?
Zatím platí, že jsme ve vesmíru sami. A budeme, dokud neobjevíme jiné inteligentní bytosti. Přestože je počet planet ve vesmíru obrovský a statisticky by jich mělo být obydleno dost, žádná jiná civilizace nás ani nenavštívila ani neposlal žádnou zprávu.
Jak je možné, že se vesmír nehemží kosmickými loděmi, jak to známe třeba ze Star Treku? A dáváme o sobě vědět my? Na tyto a další otázky odpovídal astrobiolog dr. Tomáš Petrásek.
Princip chuti je znám dlouho. Molekuly jídla proniknou do chuťového pohárku malým otvorem a navážou se na receptory na povrchu chuťových buněk. Ty převedou chemickou informaci na elektrický signál a pošlou ho po nervech do mozku, teprve tam vznikne vjem chuti.
Bez mozku si zkrátka nepochutnáme. A taky si nepochutnáme, když máme rýmu, což naznačuje, že to je s vnímáním chuti složitější. Nové vědecké výsledky představil dr. Jan Havlík z VŠCHT.
Losos, který roste jako z vody
Lososi|foto:Shutterstock
Představte si, že máte na talíři dvě ryby stejného druhu. Obě jsou stejně staré, ale ta druhá je dvakrát větší. Trik není v rozdílném krmení, ale hluboko uvnitř jejich buněk. Na jedné z ryb byla provedena úprava, která se děje už ve chvíli, kdy ryba teprve vzniká. Uvádí to v dnešním dílu své Geneticky modifikované Zoo biolog prof. Jaroslav Petr.
