Měsíční baroko
Tentokrát se jako praví vesmírní turisté podíváme mimo povrch naší planety.
Suborbitální lety, hotel na orbitě, stanice na Měsíci a základna na Marsu – žádné sci-fi, ale běžná realita. Architekt Ondřej Doule (1978) je přesvědčen, že základny na Měsíci se dočkáme v řádu desítek let a suborbitální lety se spustí každým okamžikem.
V: Myslíte si, že za nějaký čas se nebude létat na dovolenou třeba na Maledivy, ale na Měsíc?
O. D.: Ano, bude to zpočátku dost luxusní záležitost. Třeba příští rok se spouští soutěž Google Lunar X PRIZE; na Měsíc se vyšle třeba 20 soukromých robotů, tím to začne. Mít vlastního robota na Měsíci, fotit si lunární krajinu, to je docela dobré, ne?
V: Jako architekt jste musel vše kolem fyziky, vesmíru atd. někde nastudovat. Kde a jak?
O. D.: To lze velmi dobře na ISU. Tam lze získat interdisciplinární poznatky. Musíte zvládnout jisté všeobecné vzdělání, abyste prošla kurzem. Třeba právo se musíte našrotit. Je to proto, abyste měla všeobecný přehled. Fyziku zvládám na úrovni praktické aplikace; jak se chová kapalina ve stavu beztíže, co způsobí nižší gravitace. Žádné fyzikální procesy nepočítám; když udělám nějaký koncept, mám povědomí o tom, jak materiály a konstrukce pracují na empirické úrovni, ale návrh předám leteckému inženýrovi, který to spočítá. Je to trochu jako klasická architektura, jen spolupracuje víc s leteckými než stavebními inženýry.
V: Existují podobné projekty jako ty vaše?
O. D.: NASA má řadu návrhů, z nichž čerpám. Většinou je využívám pro inspiraci, ale zjišťuji, že to není ono. Proto jsem vytvořil čtyři hlavní koncepty. Ty považuji za stěžejní pro teorii v oblasti architektury ve vesmíru. Rozdělil jsem je dle typu extrémního prostředí obklopujícího člověka: Mars, Měsíc, orbitální a suborbitální lety. Jsou to dosti odlišná prostředí, pro něž máme vytvořit umělé obyvatelné podmínky.
V: Posléze se přivezou rostliny a zvířata?
O. D.: Rostliny i zvířata jsou relativně přizpůsobivé, stejně jako člověk. Na mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se experimentovalo s růstem jisté rostliny od semínka. Kořenový systém rostliny se začal tvarovat odlišným způsobem než v prostředí běžné gravitace na Zemi a neví se proč tomu tak je. Rostlina přirozeně reaguje na prostředí mikrogravitace a tvar nejen kořenového systému se významně mění (např. v prostředí zemské gravitace měla vždy jeden kořen a v prostředí mikrogravitace dva). Panuje proto obava, co se týče reprodukce člověka ve vesmíru. Je to neuvěřitelně komplexní organismus, neví se, co by vzniklo, když to řeknu jednoduše.
V: Nechal jste se slyšet, že váš habitat MB10 (Mars Base 10) na Marsu nemá genia loci.
O. D.: Základna, kterou jsem navrhoval pro Mars, nemá primárně odrážet genia loci marťanské krajiny. Musel jsem respektovat fyzikální podmínky prostředí. Ale můj poslední koncept je lunární základna na Měsíi, o níž přemýšlím už od studií. Základna MB10 je spíš loď než habitat. Ke stavbě měsíčního habitatu využívám lunární prach a vytvářím již jakýsi architektonický styl s vlastním geniem loci. Snažím se jej respektovat i designem.
V: Jaký je to tedy styl?
O. D.: I zde je funkčnost prvořadá. Na Měsíci jsou největším problémem mikrometeority a radiace, proti čemuž se musí základna chránit. Mikrometeority jsou v podstatě smrtící projektily, tudíž jsem se nechal inspirovat barokní architekturou, barokními opevněními. Základna je umístěna na severním pólu Měsíce, slunce je tudíž neustále nad horizontem a jakoby obíhá základnu po horizontu. Tlusté obvodové zdi v kruhu, hvězdicovitý tvar, klenba. Je to ten nejjednodušší způsob ochrany před projektily a radiací. A je to krásná paralela s pozemskou architekturou a kulturou člověka, která se takto přenese na Měsíc. Takové měsíční baroko.
V: Máte široký záběr…
O. D.: Chtěl bych zdůraznit, že i když prezentuji marťanské a lunární základny, tak ve všech zmíněných oblastech výzkumu se snažím architekturu prozkoumat tak, abych znalosti následně uplatnil na Zemi. Jedním z nejdůležitějších projektů, které nyní připravuji s NASA – jde o neoficiální, přátelskou spolupráci –, je autonomní robotický rozkládací habitat, který by se využil například v oblastech přírodních katastrof, v extrémních podmínkách.
Za Vesmír se ptala Rita Kindlerová
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 12/2011.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
