Mentorka Kateřina Trávníček: „Jsme přetížené, ne hysterické!“ Proč ženám někdy pomůže bouchnout do stolu?
Kde začínají a kde končí ženské síly? „Není v pořádku křičet na okolí, ale vysvětluje to tu poslední příslovečnou kapku, kdy už naše hranice byla překročena,“ říká spoluautorka knihy Přetíženy Kateřina Trávníček. Podle ní se ženy často samy zraňují tím, že na sebe pohlížejí přísně. „Když si říkáme, že jsme hysterky, nejsme k sobě laskavé. Ale když si přiznáme, že jsou věci, které nás k přetížení dovedly, můžeme mít soucit samy se sebou.“
Kateřina Trávníček připouští, že někdy je doslova ozdravné bouchnout do stolu. „Je důležité, aby se vztek projevil. Často bývá očerňován a já to považuji za křivdu, protože vztek je mobilizující. Je důležité si ho všímat, ne ho potlačovat, jak jsme zvyklé, abychom byly za hodné holky.“
Dodává, že mnohé ženy jsou odpojené od svého těla i prožívání, protože byly od dětství vedené k péči o druhé. „Klíčem je znovu se napojit na sebe, všímat si svých potřeb a naplňovat je,“ říká.
Kniha Přetíženy ale neoslovuje jen ženy. „U mužů je to jiné. Od nich se očekává úspěch a finanční zajištění, a to je také druh přetížení. Bohužel jim systém často neumožňuje být aktivními otci. Touto knihou chceme do těchto stereotypů trochu vrtnout – ženám nabídnout ujištění, že nejsou ‚rozbité‘, a mužům dát porozumění i vhled do prožívání dnešních žen,“ uzavírá spoluautorka publikace v pořadu Blízká setkání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
