Mentorka Kateřina Trávníček: „Jsme přetížené, ne hysterické!“ Proč ženám někdy pomůže bouchnout do stolu?
Kde začínají a kde končí ženské síly? „Není v pořádku křičet na okolí, ale vysvětluje to tu poslední příslovečnou kapku, kdy už naše hranice byla překročena,“ říká spoluautorka knihy Přetíženy Kateřina Trávníček. Podle ní se ženy často samy zraňují tím, že na sebe pohlížejí přísně. „Když si říkáme, že jsme hysterky, nejsme k sobě laskavé. Ale když si přiznáme, že jsou věci, které nás k přetížení dovedly, můžeme mít soucit samy se sebou.“
Kateřina Trávníček připouští, že někdy je doslova ozdravné bouchnout do stolu. „Je důležité, aby se vztek projevil. Často bývá očerňován a já to považuji za křivdu, protože vztek je mobilizující. Je důležité si ho všímat, ne ho potlačovat, jak jsme zvyklé, abychom byly za hodné holky.“
Dodává, že mnohé ženy jsou odpojené od svého těla i prožívání, protože byly od dětství vedené k péči o druhé. „Klíčem je znovu se napojit na sebe, všímat si svých potřeb a naplňovat je,“ říká.
Kniha Přetíženy ale neoslovuje jen ženy. „U mužů je to jiné. Od nich se očekává úspěch a finanční zajištění, a to je také druh přetížení. Bohužel jim systém často neumožňuje být aktivními otci. Touto knihou chceme do těchto stereotypů trochu vrtnout – ženám nabídnout ujištění, že nejsou ‚rozbité‘, a mužům dát porozumění i vhled do prožívání dnešních žen,“ uzavírá spoluautorka publikace v pořadu Blízká setkání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
