Měňavky se dokáží proměnit ve slimáka

Měňavka slimákem

Jsi hloupý jako měňavka, říká jedno španělské úsloví. Ve skutečnosti jsou ale měňavky neboli améby velmi chytré až vychytralé jednobuněčné organismy. A šikovné. Desítky tisíc jednotlivců se umí spojit v jeden celek připomínající miniaturního slimáka. Proč to dělají?


Příspěvky Meteoru 24. 3. 2018
01:12 V naší DNA se skrývají viry
11:11 Objev helia na Zemi
15:30 Cyklóna na Novém Zélandu
25:34 Slunce na radiových vlnách
33:03 Měňavky se umí proměnit ve slimáka
43:30 Dezinfekce bytu je chybou

Měňavky je obecné pojmenování pro jednobuněčné organismy schopné měnit svůj tvar. Jednou z nich je měňavka Dictyostelium discoideum, která patří mezi tzv. hlenky. Dosahuje velikosti přibližně jedné setiny milimetru, nalézt bychom ji mohli v půdě a ve vlhkém listí, a to různě po světě. Živí se bakteriemi.

Až 100 000 jednobuněčných měňavek se umí spojit dohromady a vytvoří něco jako terčík a pak prstík, ten se skácí na zem a stane se maličkým slimákem. Vypadá jako mnohobuněčný organismus, přitom je to jen slepenina mnoha jednobuněčných měňavek, které do té doby žily na vlastní triko.

Co měňavkový slimák udělá pak? „Zamíří na vhodné stanoviště, za světlem, teplem a vlhkem. Tam se zastaví, čtvrtina buněk vytvoří stopku, další se vznesou několik milimetrů nad zemský povrch a přemění se v tělísko plné spor. Ty se rozšíří do okolí, a když dopadnou do vhodných podmínek, tak z nich vyrostou další měňavky,“ popisuje biolog prof. Jaroslav Petr.

Kouzla a přeměny v boji o přežití

Čtvrtina měňavek, která se účastní pohybu slimáka a růstu stopky, to nepřežije. Odumřou. „Vlastně se obětují ve prospěch zbývajících tří čtvrtin, které vytvářejí spory a následně další pokolení měňavek. Jsme zde svědky něčeho podobného, jako jsou mraveniště, včelstvo či termitiště, kde máme masu neplodných dělnic pracujících ve prospěch několika málo plodných jedinců, jen tady je to v jiném poměru,“ doplňuje Jaroslav Petr.

Jednání měňavek naznačuje, jak asi mohly vznikat mnohobuněčné organismy. Zjednodušeně řečeno probíhala stále větší a větší spolupráce jednobuněčných organismů až se z nich stalo jediné „tělo“. Měňavky nám ukazují jeden ze způsobů sbližování. I když ne vždy se k sobě chovají hezky a ne vždy nadřazují společný cíl nade vše.

I měňavky mají sestry a bratry

Pokud se v tělese, které nese spory, sejdou příbuzné měňavky, tedy jedinci se společným předkem a podobnou DNA, tak je jim jedno, jestli zůstanou ve stopce, nebo se dostanou nahoru se šancí rozšířit spory. Nebojují spolu, protože mají podobnou dědičnou informaci, v jejíž prospěch pracují.

Čtěte také

Pokud se ale sejdou na jedno místo geneticky různé měňavky a vytvoří slimáka, další vývoj je jiný. Utvořené těleso vyrazí na cestu, ale je znát, že se tam něco děje, plazí se jen pomalu. Co jej brzdí? Jde o to, že přední buňky mají vytvořit stopku, zatímco zadní se mají vyhoupnout nahoru a vytvořit sporu k rozmnožení. Jenže žádná nechce být vepředu, chce rozšířit svou genetickou informaci, proto postup brzdí. Vyhraje silnější a zkušenější.

„Zjistilo se, že na tom, jestli měňavka převálcuje své konkurenty, nebo jim podlehne, se podílí celkem 78 genů,“ dodává Jaroslav Petr. Pokud by se kolonie měňavek nechaly soupeřit třeba po 10 generací a pak se porovnaly s částí kolonie vyvíjenou bez konkurence, tak kolonie nepřivyklé konkurenci by neměly šanci.

Souboj uvnitř měňavkového slimáka probíhá po celou dobu jeho krátké existence. Měňavky si berou navzájem živiny a vylučují toxické látky, které ubližují konkurentům. Dokáží si ovšem také navzájem pomáhat.

Malí zemědělci

Například si vyčlení určitou část buněk k tomu, aby slimáčka čistily. Jiné jsou zas určené k odstraňování nežádoucích bakterií, které by jim mohly škodit. Pokud se tam vyskytnou toxické látky, tak tyto buňky je pohltí, ony propadnou a vyloučí se.

„Zajímavé je, že některé buňky si nechají vybrané druhy bakterií v sobě a přenášejí je. Tyto buňky se dostanou i do spor a rozšíří se. Ve vhodném prostředí se začnou měňavky množit a uvolní i přenášené bakterie, ty se také začnou množit a ihned mohou posloužit novým měňavkám za potravu. Připomíná to primitivní formu zemědělství,“ uzavírá Jaroslav Petr.

Jak je vidět, měňavky opravdu nejsou hloupé, jak se říká ve Španělsku. Jejich jednání dává smysl, jsou šikovné a dokonce umí hospodařit. Pravda ale je, že jejich svět zdaleka není dokonale prozkoumaný, pro většinu z nás pořád zůstává „španělskou vesnicí“.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková