„Měli bychom se vrátit k základům a začít si vařit,“ radí Vladimíra Strnadelová

Vladimíra Strnadelová praktikuje mj. čínskou fytoterapii a akupunkturu. Vystudovala ale klasickou západní medicínu. A ve své praxi prý používá oba druhy lékařství. „Západní medicína je velmi analytická. Díky tomu umím myslet i na jednotlivé vitamíny, minerály či funkce orgánů. Východní lékařství to západní doplňuje. Snažím se myslet tak, abych viděla člověka jako celek, abych viděla, co prožívá, dělá, jak jí, jak spolu jednotlivé orgány jeho těla pracují, jak pacient funguje jako celek. Myslím si, že to západní medicína v současné době nedělá.“

Proti nemocím bojuje stravou

Lékařka vrhá zcela opačný stín na naše obavy ze sezónních nemocí a dalších chorob, které nás během života mohou potkat. Za to, že se necháme nakazit, si totiž většinou můžeme sami, a to špatným stravováním. „Lidé se bojí virů, bakterií nebo např. chlamydií. Vždycky nastane doba, kdy se něčeho strachujeme. Není to ale o vybití bakterie jako takové, ale o dostatečném imunitním systému, který se dokáže bránit. Imunita je složitá záležitost. Závisí jak na našich střevech, kde vzniká její největší část, tak na ledvinách či plicích, ale i na psychické kondici. Když jsme ve stresu, oslabuje to imunitu. To všechno jsou věci, které celostní medicína řeší.“ Lékařka nejprve vyhledá, kde v imunitním systému nastala chyba, kterou se pak, společně s psychickým systémem a orgány, snaží dát do pořádku. Zároveň člověku změní stravu, aby do organismu dostával jen to, co skutečně potřebuje.

Lidé vařte!

S manželem vychází Vladimíra Strnadelová ze skutečnosti, že strava, která je v našich podmínkách běžně zavedená, neodpovídá charakteru našeho trávení. V důsledku toho se zhoršuje stav našich orgánů, přemnožují se bakterie, plísně. „Vracíme se k základům, kterými jsou obiloviny, ne ale v podobě housek a rohlíků. Jmenovitě třeba rýže, jáhly, pohanka, kukuřice, amarant, kvinoa, ječmen či oves. Z toho se dají dělat noky, knedlíky. Mimo to se do stravy snažíme dostat i tepelně upravenou zeleninu, malé množství luštěnin, snížit podíl masa, mnohdy vysadit mléčné výrobky, cukr. Obecně není problém v tom, že něco sníme, ale čím se denně živíme. Měli bychom se totiž vrátit k základům a začít si vařit. Zvykli jsme si, že si někde něco vezmeme. Čerstvě upravená strava ale náš organismus posílí a někam ho dovede.“

Luštěniny|foto: Corel GALLERY

Denní jídelníček

„Snídaně by měla být nejvlhčí, protože ráno začíná rosou,“ radí Vladimíra Strnadelová a pokračuje. „Ranní jídlo by nemělo zatěžovat trávení, takže i bílkoviny nejsou ideální. Úžasná věc na nastartování trávení je zeleninová polévka. Nezatíží nás a nevezme energii. Alternativou je také rýžová, jáhlová, kukuřičná nebo pohanková kaše. Když si na ni orestujeme cibulku, mrkev, dýni, je to úžasné.“ Největší jídlo by pak měl samozřejmě být oběd. Ten bychom měli užít v opravdovém klidu, což však řada lidí nestíhá a ani stíhat nemůže. Chyba je prý v tom, že se nemáme rádi. „Pokud budeme mít takové priority a hodnoty, že pro sebe opravdu chceme něco udělat a budeme na to myslet, pak si čas na oběd uděláme. S manželem také pracujeme od rána do večera. Ráno ale vstaneme, uvaříme a jídlo si vezmeme s sebou do termosek.“ K večeři, kterou bychom měli sníst ještě před 18:00 hodinou, pak stačí třeba placka s luštěninovou pomazánkou. Všeobecně by jídlo mělo být v prvé řadě pestré, a to po stránce způsobu úpravy, konzistencí a ingrediencí.