Měl jsem štěstí, že jsem vždycky zpíval pro holky. Před zákazem mě zachránily manželky pohlavárů, vzpomíná Dalibor Janda

24. červen 2026

„Měl jsem štěstí, že jsem vždycky zpíval pro holky a politika mě nezajímala,“ vzpomíná Dalibor Janda na dobu, kdy vadila i flanelová košile. Navzdory výtkám shora se stal jednou z největších hvězd populární hudby. Sláva mu však do hlavy nestoupla. „S pětadvaceti koncerty měsíčně nebyl čas ani zpychnout,“ prozradil v rozhovoru s Adélou Gondíkovou. Jaké byly začátky se zpěvačkou Evou Olmerovou? Kdo uděloval ocenění Disco slavík? A komu všemu dnes radí, jak pěstovat melouny?

Písničku Žít jako kaskadér zpívá Dalibor Janda přes čtyřicet let, její text má ale na koncertech raději na stojanu. Přiznává totiž, že na texty byl špatný už ve škole. „Básničky pro mě byly utrpení. Vždycky jsem si psal první slova veršů na dlaň. Dodnes mám taháky na písničky. Výhoda velkého hitu je ale v tom, že když nevím, dám zpívat diváky,“ směje se v pořadu Blízká setkání.

Čtěte také

Dlouhé vlasy a flanel

Následoval raketový vzestup mezi nejpopulárnější zpěváky, navzdory tomu, že svými dlouhými vlasy, zastřeným hlasem a flanelovou košilí nebyl těm nahoře“ vždy pohodlný.

„Jednou jsem dostal dopis, že můj vzhled deformuje myšlení socialistického člověka. Dokonce mě chtěli omezit. Proti tomu se ale prý postavily manželky tehdejších funkcionářů, které svým mužům řekly: ,Jestli nám ho zakážete, tak si nás nepřejte.‘ A tak jsme hráli dál, až 25 koncertů měsíčně.“

Vážně o infarktu

V rozhovoru se ale dotkl i vážnějších momentů svého života – například období, kdy ho postihl infarkt a byl třikrát oživován. „Byl jsem v tunelu, ale světlo jsem neviděl,“ popisuje.

Dvakrát se mi ale zjevila postava za záclonou, která na mě ukazovala prstem. Asi mi tím chtěla říct, že si mám dát bacha.“ Dnes už proto koncertuje zhruba čtyřikrát do měsíce a mezi vystoupeními si dopřává delší pauzy.

autoři: Adéla Gondíková , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.