Mějte svoje srdce na dlani, tak otevírala Naďa Urbánková svou českobudějovickou rozhlasovou půlhodinku

12. únor 2023

„Mějte svoje srdce na dlani a pokuste se vypustit svou duši do prostoru a já vám slibuju, že za pouhou půlhodinu vám moje Laskavé vlny tyto dvě nejdůležitější součástky vašeho životního motoru vrátí do vaší tělesné schránky jako nové. Tedy pokusím se o to.“ Tak začínala Naďa Urbánková svůj pořad na Českém rozhlase České Budějovice, na frekvenci 106,4 FM, Laskavé vlny.

Jednu ukázku z jedné půlhodinky, v níž pětinásobná Zlatá slavice vzpomínala na svůj první vstup do legendárního divadla Semafor, jsme pro vás pod Světly ramp přichystali u příležitosti nedávného odchodu Nadi Urbánkové, velké postavy české pop music.

Vlak do dětství, Rock Me Back to Little Rock, to byl hit countryové zpěvačky Jan Howard pohotově otextovaný Jiřím Grossmannem a přezpívaný Naďou Urbánkovou v roce 1970 za doprovodu Country Beatu Jiřího Brabce.

Pokud bychom se jejím názvem měli řídit a zamířit vlakem do dětství Nadi Urbánkové, tak by bylo dobré zmínit, že její dívčí přímení znělo Balabánová a že se narodila v poslední červnový den roku 1939 v Nové Pace a vystudovala střední zdravotní školu.

Čtěte také

Ale jistě o dost dříve vstoupily do jejího života písničky. „Já si myslím, že ledva jsem se narodila, tak jsem slyšela zpívat maminku a potom moje sestry. Všechny tyto dámy byly velmi muzikální. Maminka zpívala jednu písničku, kterou jsme milovaly všechny – Osiřelo dítě. To jsme vždycky plakaly.“

Ve vzpomínkách paní Nadi Urbánkové, vynikající zpěvačky a půvabné herečky, se projdeme její cestou ke slávě a přidáme k tomu hrst písniček, některých velmi málo hraných a známých – jako Křišťálový kout, Povídal nám jeden zpěvu znalec (semaforský duet s Věrou Křesadlovou), Tvář bělavou láskou proměním nebo Můj den skončil.

Naďa Urbánková byla skvělou interpretkou s perfektní dikcí, přesvědčivým výrazem i s náznaky italského belcanta. A o tom s paní Naďou Urbánkovou autor pořadu také před časem mluvil. „Já jsem chodila kdysi na hodiny zpěvu k jedné paní profesorce a ta mě začala učit jako mezzosopranistku pro operu. Já bych bývala byla operní zpěvačkou, kdyby pro mě nenastalo divadlo Semafor. A tam jsem věděla něco o tom, jak mám vést zpěv a jak mám dýchat. Nechtěla jsem se jako zpěvačka podobat třeba Lorettě Lynn, ale chtěla jsem být vždycky sama sebou. A to belcanto bylo důkazem, že mě paní profesorka vedla správným směrem.“

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související