„Ať mě nikdo neopěvuje!“ Stříbrný vítr za Soňou Červenou
Jakou cenu zaplatila za bezmeznou touhu po svobodě? A kolik místa ve svém životě vyhradila pro lásku? Poslechněte si archivní rozhovor s herečkou a operní pěvkyní Soňou Červenou. Hostem Jitky Novotné byla 1. ledna 2020. Věřila v nesmrtelnost duše? Skutečně nebyla v divadlech nikdy konfrontována s řevnivostí a intrikami? Co vzkázala posluchačům?
Soňa Červená se kdysi dobrovolně rozhodla věnovat všechny své síly umění. Zároveň s tím zvolila svobodu, prostor na tvorbu, nezávislost a taky samotu. „A žádný rodinný život,“ připomněla v rozhovoru. „A je to asi hrozné, když to řeknu, ale nikdy jsem toho nelitovala.“
Kupujte na Radioteka.cz
Její pradědeček Václav Červený byl výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů. Měl velký význam pro hudební svět 19. století. Její otec Jiří Červený, kabaretiér, humorista, spisovatel, hudební skladatel, zakladatel kabaretu Červená sedma, divadlo miloval.
Úkryt před StB
Ona se v mládí věnovala krasobruslení, jezdila na koni. Kariéru začínala v Osvobozeném divadle ve hře Divotvorný hrnec. „S Voskovcem a Werichem byla krásná spolupráce. Ale já jsem chtěla do opery. Taky proto, že mě začala sledovat Státní bezpečnost. Pořád po mně něco chtěli.“
Z mého dlouhého života myslím, že ta totalita bylo to nejhorší. Ať už se nám to nikdy nevrátí.
Soňa Červená
Ani „úkryt“ v brněnském angažmá ji nezachránil. Nesvoboda ji připravila o manžela. „Tři roky jsme byli s Františkem Slabým provdaní. Ve 40. letech. A jednoho krásného dne, když ho měla Státní bezpečnost zatknout, byl varován a přišel za mnou a řekl: Odcházím na Západ. Pojď se mnou!“
„Ale já jsem tady měla matku, která se vrátila z koncentračního tábora. A měla jsem Voskovce a Wericha, kde jsem hrála každý večer. Ti by museli přestat hrát. Já nevím, co by se stalo. To jsem nemohla udělat. A já jsem řekla: Dobře, jdi. Jdi, já přijdu za tebou.“
Nehlodá mě to
„Oba jsme věděli, že to nemůže trvat věčně. Že tahle hrůza, co se u nás děje, musí jednou skončit. A že se brzo uvidíme. A už nikdy jsme se neviděli. Nikdy. Já vůbec ani nevím, jestli ho nezabili při tom přechodu, jestli se dostal ven nebo jak. Nevím. Myslím na něj. Ale nehlodá mě to.“
Čtěte také
Postupně dramaticky přišla i o rodiče, o majetek, nakonec i o rodnou zemi. Emigrovala dramaticky. 4 ledna 1962 naposledy prošla Berlínskou zdí. V zahraničí ji čekala závratná kariéra i osudová role Carman. A taky jiný muž.
„Samozřejmě že si na toho milence, se kterým jsem žila 30 let, vzpomenu. Ale stýskat? Proč? Nebo co si tím pomohu? To slovo stýskat mám asi někde v úplně jiné kategorii,“ komentovala žena s velmi střízlivým vztahem k věcem i citům.
Pořád jsem toužila zanechat stopu
„Hrozně mi vadí, že lidé ke mně nepřijdou jako k úplně normálnímu člověku a nebavěj se se mnou. Já jsem potom dokonce trošku nevrlá. Ať mě nikdo neopěvuje. Já si to nezasloužím a já to nechci,“ svěřila se moderátorce Jitce Novotné.
V roce 2018 po ní byla pojmenována planetka Červená. „To je krásná pocta. Já jsem pořád toužila po nějaké stopě, kterou bych tady zanechala. A to je ta stopa. Umění? To všecko přejde. Za pár let, za pár desetiletí budou jiní šťastní. To není stopa.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
