Martin Písařík: „Muzikál Francois Villon je velká jízda"

Nedělá mu problém se v mžiku proměňovat. Tu do zpěváka své vlastní skupiny Akustik, tu do módního návrháře, tu si odskočí na Pražský hrad, kde bude celé léto hrát Lysandra ve Snu noci svatojánské.

Villon je dřina
Martina Písaříka známe i z televizních seriálů, třeba jako doktora Oskara v Ordinaci v růžové zahradě, i z jeviště Divadla Na Jezerce, kde hraje prokletého básníka Francoise Villona. Co jej pojí se francouzským básníkem, do kterého se převtěluje v muzikálu „Já, Francois Villon“? „Hrát takovou postavu není lehké. Je to obrovský životní předobraz a jsem rád, že do něj můžu na chvíli vstoupit. Na chvíli si kradu jeho génia. Hudba Ondřeje Brzobohatého je úžasná. Je to velká jízda a po představení nikdy nedokážu rychle vypnout.“ V tomto muzikálu hraje, zpívá a tančí jako o život. „Je to dřina. Vždycky seběhnu z jeviště a řvu, ať to jde hrát někdo mladší. Připravoval jsem se na Villona opravdu poctivě. Četl jsem knihu o jeho době a tam se dozvěděl mnoho užitečného. Takže na jevišti hraju, jako bych v jeho době sám žil.“

Já, Francois Villon (Petra Vraspírová, Martin Písařík)|foto: Ivan Kahún

Móda je svoboda
Nedávno se začal věnovat dalšímu oboru. „Nikdy jsem módu neřešil, ale zjistil jsem, že v oblékání je velká svoboda. Mám velkou výhodu v tom, že jak tento obor moc neznám, tak jsem schopný se inspirovat všude možně.“ Tričko, ve kterém přišel do studia Dvojky (návštěvníci webových kamer ho mohli vidět v přímém přenosu) bylo z jeho dílny. „Je z letní námořnické kolekce, ale teď už připravujeme podzim.“ Jak těžké je v současné velké konkurenci různých značek prorazit? „Není to jednoduché. V životě jsem nevěděl, co je to mít firmu. První rok jsme koupili spoustu látek, které se nám doteď válejí v dílně. K tomu jsme začali bez kapitálu. Ale poučili jsme se.“

Hudba je zábava
Martin Písařík zpívá se skupinou Akustik, se kterou připravuje první desku. Také sám skládá texty. „Na psaní musí být člověk ve speciálním stavu, který nikdy nevím, kdy přijde. Někdy se to stane v metru, někdy mám volno a nevytvořím nic. Je potřeba na to mít nějaký emoční zážitek a na ten v tom tempu není moc čas. Je pravda, že teď toho moc nepíšu. Je to pořád těžší a těžší. Ale z minula mám už texty na druhou desku. Hudba mě baví čím dál tím víc a myslím, že jí jen tak neopustím. Naopak, budu se s ní cpát, kam budu moct.“