Marion Donovanová. Z kuchyně do síně slávy vynálezců

V sedmi letech přišla o maminku, takže o to více přilnula k tatínkovi, který vyráběl hlavně do pušek a také vymyslel soustruh na ozubená kola do převodovek. Marion byla v jeho dílně jako doma a se zájmem sledovala, jak neustále něco svařuje, brousí, šroubuje nebo vrtá.

Na školu technického typu se ale nevydala. Vystudovala anglickou literaturu a pracovala v módních časopisech. Následovala svatba, porod tří dětí a klasický kolotoč ženy v domácnosti.

Hledala způsob, jak udržet miminka v suchu

Psal se rok 1946, když ji pozdě v noci opakovaně vzbudil dětský pláč. Unavená a vyčerpaná se sklonila k jedné za svých dcer a hned zjistila důvod dětské nespokojenosti. Látková plena byla úplně promočená a s ní i celá postýlka.

„Takhle to dál nejde. Musí přece existovat způsob, jak udržet miminka v suchu,“ přemítala. A brzy dostala nápad. Z nylonu, který se používal na výrobu padáků, vytvořila lehký, prodyšný a nepromokavý návlek na pleny. Žádná firma však o její nápad neměla zájem, a tak začala kalhotky prodávat sama. A brzy je nestačila vyrábět. Po několika letech svůj vynález prodala za milion dolarů a díky tomu pomohla nastartovat další vývoj, který vyvrcholil v roce 1961, kdy se na trhu objevily první jednorázové pleny.

Poslední patent získala v osmdesáti

Marion byla velmi činorodá žena. Starala se o rodinu, našla si práci v pojišťovně, po čtyřicítce vystudovala architekturu a podle svého návrhu si nechala postavit dům. Stále také vynalézala. Vytvořila třeba takzvaný Big Hang-Up, kompaktní ramínko, na které se bez pomačkání dalo pověsit až třicet kusů oblečení. Další vychytávku představovala elastická šňůrka Zippity-Do, která se připevnila přes rameno k zipu na zádech a umožnila ženám zapnout si šaty bez cizí pomoci.

Poslední patent získala Marion v roce 1996, kdy jí bylo téměř osmdesát. O dva roky později zemřela a v roce 2015 byla jako jedna z mála žen uvedena do Americké síně slávy vynálezců.