Marie Rosůlková: Sláva je jako kouř… Nina Divíšková a Viktor Preiss v dokudramatu ze série Příběhy slavných
„Sláva je jako kouř. Někdy čadí, jindy není vidět,“ říkávala Marie Rosůlková (17. 12. 1901–15. 5. 1993), která se z brilantní interpretky předválečných komedií dokázal přehrá do rolí starých dam s jiskřivým vtipem a šelmovským pohledem. Narodila se ještě za Rakouska-Uherska a herečkou chtěla být odmalička. A tak ještě jako bankovní úřednice každé pondělí místo do plzeňské banky směřovala na hodiny herectví. Nakonec sebrala odvahu a požádala o angažmá v plzeňské činohře…
Prošla divadly v Českých Budějovicích, Brně i v Praze. Divadelní kolegové pro ni byli kamarádi. Za přátele je nepovažovala. Vdaná byla jen krátce. za herce a režiséra Jarmila Šrdlanta. Děti nikdy neměla, ani po nich netoužila.
Nenatahuj se po něčem, na co nedosáhneš, ale velmi pečlivě otrhej to, co je na dosah.
Svá nejkrásnější léta prožila v divadle na Vinohradech. A nevzdala to ani v důchovu. Když si jako 75letá přečetla Higginsovu hru Harold a Maude, o její uvedení u nás si řekla sama. S Viktorem Preissem pak hru hráli ještě několik dalších let.
Čtěte také
Každou nabízenou roli přijímala, jako by ji diváci neznali. Odmítala žít jen z podstaty svého jména, slavné herečky. Taky říkala: „Sláva je jako kouř. Někdy čadí, jindy není vidět.“ Marie Rosůlková zemřela v 92 letech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
