Marek Uhlíř: „Čím dříve se děti vyrovnají s přítomností smrti, tím lepe na ni budou připraveny“

Příprava na smrt

Odcházení z tohoto světa je vždy těžké a dovede zasáhnout nejen jednotlivce, ale i okruh jeho blízkých. Otázkou zůstává, zdali se na poslední okamžiky a definitivnost smrti lze vůbec v lidském životě připravit: „Podle mého názoru to určitě možné je. Dokonce na to můžeme velmi dobře připravovat děti. Právě děti jsou těmi, které se před smrtí často pokoušíme za každou cenu uchránit. Bohužel ale žijeme ve světě, kde se smrt týká i jich samých a rozhodně není dobré je vynechávat,“ na umírání bychom se tedy podle slov M. Uhlíře měli připravovat již od útlých let a především o smrti hovořit. Pokud ale zůstaneme právě u těch nejmenších, určitě není nejlepší variantou brát je příliš často např. na pohřby: „Naše tradiční pohřbívací rituály jsou poněkud ponuré, takže to bych opravdu nedoporučoval. V každém případě, lidé si často představují, že v hospicích umírají především staří lidé, ale to není pravda ani vzdáleně. U nás umírají lidé všech věkových kategorií, i hodně mladí.“ Zajímavou publikaci, kterou ředitel občanského sdružení Cesta domů doporučil, a která také pod tímto sdružením vznikla, je psychologicky fundovaná a v zahraničí velmi úspěšná knížka s názvem „Když Dinosaurům někdo umře“: „Obrázkovou cestou děti nenásilně připravuje na nevyhnutelnost konce. Často si v ní listují i rodiče, aby se naučili, jak s potomky o skonu co nejlépe hovořit.“ Lidé z týmu M. Uhlíře se snaží s celou rodinou pracovat tak, aby všichni její členové získali pocit, že za nimi někdo stojí a je jim neustále oporou.

Cesta domů

Stěžejní myšlenka vedoucí k založení sdružení Cesta domů spočívala ve snaze zajistit pacientům jejich poslední dny tak, aby jim bylo co nejvíce ulehčeno a mohli se tak věnovat plně tomu, co je v životě těší: „Pacienti si určí, s kým se budou bavit a s kým ne. Prozradí nám, co chtějí ještě v životě zažít a my se tomu snažíme vždy plně podřídit. Máme přes 120 dobrovolníků, kteří pomáhají hlídat psy, mýt nádobí a zajišťovat chod domácnosti tak, aby se pacient mohl soustředit plně na to, co ho těší.“

Cesta domů|foto: Cesta domů

Paliativní péče

Ve chvíli, kdy nám onemocní někdo blízký, je prý nejdůležitější říct si : „Já to zvládnu,“ v opačném případě jde nemocný do nemocnice a o důsledcích dlouhodobé hospitalizace na psychiku člověka se není příliš třeba dlouze zmiňovat: „My máme bohužel omezenou působnost a po Čechách je zatím velmi málo paliativních týmů, které jsou schopny zvládnou komplikovaného pacienta doma. V každém případě provozujeme poradnu, kterou naleznete na adrese www.cestadomu.cz. Na webu se snažíme pomoc všem, přinejmenším alespoň dobrou radou.“ I přes veškerou snahu odborníků se prý často stává, že drtivá většina nemocných se do odborné péče dostává pozdě, kdy už trpí.

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam rozhovoru s moderátorkou Marií Retkovou.