„Mami, na co my vlastně máme tatínka?“ ptávaly se prý děti Jiřího Grygara

15. červenec 2023

Stříbrný vítr

Celá republika ho zná jako popularizátora vědy o vesmíru. Moc se ale neví o jeho malém vesmíru. Jeho rodině. Že měl přísnou maminku, že se číst naučil sám anebo že se sám za hvězdného otce nepovažuje. Vědu začal Jiří Grygar popularizovat už v 15 letech jako podvyživené dítě v ozdravovně, kde založil astronomický kroužek pro „spoluhubené“ děti. „Bylo nás tam asi 200 a za dva měsíce jsme přibrali kolem půl tuny,“ směje se astronom, astrofyzik, skeptik, ale třeba i cyklista.

Maminka byla přísná učitelka češtiny, takže malý Jiří měl školu i doma. „Než jsem napsal úkol do sešitu, musel jsem ho napsat nanečisto. Pak mi maminka vynadala, řekla mi, co všechno mám špatně, a dokud nebyla spokojená, nemohl jsem úkol do sešitu přepsat,“ vzpomíná Jiří Grygar.

O jeho osudu rozhodla kniha o vesmíru

Velkou část dětství prý strávil v posteli. Byl totiž často nemocný. I proto se naučil sám číst. O jeho dalším osudu rozhodla kniha Vesmír novýma očima, kterou dostal od rodičů. Dnes má i vlastní planetku mezi Marsem a Jupiterem.

Díky astronomii se Grygar seznámil i se svou pozdější manželkou. Jejich starší syn a dcera jsou dnes lékaři, mladší syn je odborníkem na počítačové hry a překladatelem. I když se jeho potomci v životě neztratili, známý popularizátor vědy se za vzorného otce nepovažuje.

„Mami, na co my vlastně máme tatínka?“ Tato věta pronesená kdysi jedním z jeho dětí jasně svědčí o tom, že na výchovu svých ratolestí neměl příliš čas.

autoři: Jitka Novotná , Filip Lukeš