Máme zakořeněný strach z infekcí, proto jsme uvěřili v zázračnou moc antibiotik, říká Josef Jonáš
Vypravme se společně hluboko do minulosti – do starověku. Odtud pocházejí první doklady o tom, že se při léčení nemocných používaly byliny, které mají i dnes prokazatelně antibiotické účinky.
V současnosti však užíváme hlavně antibiotika vyrobená chemickou cestou. Mnohdy nás zachraňují, ale také se stále častěji mluví o jejích záludných účincích na náš organismus. A také o tom, že je trestuhodně nadužíváme, a proto je stále více kmenů bakterií proti nim rezistentních.
Mohou přírodní antibiotika nahradit ta syntetická a najdeme na našich loukách opravdu adekvátní náhradu toho, co kupujeme v lékárnách?
Martina Kociánová o této otázce debatovala s MUDr. Josefem Jonášem, dříve primářem psychiatrického oddělení, který se jako první lékař v Česku začal zaobírat celostní medicínou, a Ing. Jiřím Kuchařem, publicistou, spisovatelem a jedním z našich největších teoretických znalců alternativní medicíny.
Uvěřili jsme v zázračnou moc antibiotik, protože lidstvo má historicky hrůzu z infekcí
Martina: Vy jste společně napsali knížku o bylinách s antibiotickými účinky, přesto se musím zeptat: užíváte i syntetická antibiotika?
Josef Jonáš: Nikdy jsem je neměl. V dětství totiž nebyly k dispozici, později jsem nebyl nemocný tak, abych je musel brát. Neříkám tedy, že bych si je nikdy nevzal, jen vlastně nebyl důvod.
Jiří Kuchař: Já měl až do 15 let angínu pětkrát za rok, takže jsem bral penicilín. Od té doby jsem měl antibiotika jen jednou, to jsem je dostal od zubaře.
Martina: Kdy jsme se vlastně od přírodních zdrojů léčení odklonili?
Josef Jonáš: My jsme začali věřit v neuvěřitelnou moc antibiotik. Protože ony moc opravdu měly. Lidi stále věří, že je ochrání. Je to dáno historicky, protože většina lidí v minulosti, pokud nezemřela na války, tak zemřela na různé infekce a epidemie. Ve starém Římě se 10 let dožila jenom polovina dětí.
Lidstvo má z infekcí hrůzu. A kvůli ní jsme ztratili přirozenou soudnost, co dělat s organismem, aby neonemocněl. Aby se sám vyrovnal s infekcemi. A to je ten okamžik, kdy se to zvrtlo.
Lidé začali slepě věřit síle antibiotik a přestali věřit své vnitřní síle.
Lidstvo navíc začalo pochybovat. Společnost je přesycena informacemi, ale pokud jde například o informační preparáty (jako třeba homeopatika), tak ty přijímá s odstupem. Existuje spousta knih o informační medicíně, kdy účinnou látku nelze měřit na kilogramy, protože informace nelze zvážit.
I ten největší kritik toho, co říkám, má počítač a využívá k získávání informací internet. Ale ve vztahu k informační medicíně existuje jistá bariéra, která je dána našimi kořeny v tom materialistickém myšlení, protože ta matérie nám sedí v mozku a nechce pryč.
I rostliny jsou napadány mikroorganismy a mají své obranné mechanismy, které je chrání. Této vlastnosti využíváme
Martina: Řekněte mi, na jakém principu fungují přírodní antibiotika?
Jiří Kuchař: Působení přírodních antibiotik má dva aspekty. První je symbiotický. Když vědci vyrazí do amazonských pralesů hledat nové rostliny, které by byly léčivé, tak se snaží najít takové, které na sobě nemají mechy, plísně, po kterých nic nepoleze, protože je v nich něco, co je přirozeně chrání.
Druhým aspektem jsou látky v rostlinách, které mají přímé antibiotické účinky. Jako třeba komplex éterických olejů v hřebíčku nebo mimořádný komplex látek v zázvoru.
Josef Jonáš: I rostliny jsou napadány mikroorganismy – mikroby, plísněmi apod. To znamená, že mají své obranné mechanismy, které je mají před tímto napadením chránit.
Příroda se brání od mikroorganismů až po makroorganismy. Takže například antibiotikem je plísňový toxin, který vylučuje plíseň proto, aby získal prostor k životu a pobil všechny ostatní konkurenční mikroorganismy. Kdejaké plísně, kterých jsou desetitisíce, vylučují antibiotikum.
Jenže se musí hledat takové antibiotikum, které zabíjí mikroorganismy, ale nezabíjí člověka. A těch je velice málo. Protože mykotoxiny jsou jedni z nejjedovatějších látek na světě.
My využíváme této přirozené vlastnosti rostlin k tomu, abychom s jejich pomocí bojovali s infekcemi. Některé mají látek více, jiné méně. Některé jsou zaměřené proti plísním, třeba jak tady říkal pan Kuchař ty v amazonském pralese, kde je hodně vlhko a plísně tam mají pré. Takže řada pralesních rostlin obsahuje protiplísňová antibiotika.
Jiří Kuchař: My jsme do knihy dali 88 těch základních. Největšími zdroji léčivých rostlin je Pákistán a Jižní Amerika.
Syntetické antibiotikum je látka pro náš organismus cizí, se kterou si tělo mnohdy neumí poradit
Martina: Vezměme v potaz, že dnešní člověk je civilizací dosti poznamenaný. Položím-li na váhy přírodní a chemické antibiotikum, tak o přírodním si toho musím nejprve hodně zjistit, pak si tinkturu z rostlin vyrobit, a když začnu s užíváním, léčba bude nějakou dobu trvat. Zatímco když si vezmu syntetické léky, tak to budu mít bez práce a zafungují mnohem dřív, je to tak?
Josef Jonáš: Hlavní problém syntetického antibiotika je ten, že jde o látku, která je pro organismus zcela cizí. To znamená, že se s ní organismus musí vyrovnávat a mnohdy se nevyrovná. Což má různé následky.
Řešil jsem nedávno případ chlapce, který měl za rok 7 antibiotik, utlumilo mu to krvetvorbu, takže přestal vytvářet krevní destičky a další krevní elementy.
Druhý problém je ten, že z mikrobů vytváříme nové druhy. Čím víc je užíváme, čím víc jich dáme do oběhu tím, že jimi krmíme zvířata nebo práškujeme rostliny, tím vzniká větší nebezpečí nových kombinací genetických struktur. Ty jsou potom nezvládnutelné pro jakékoli antibiotikum, které dneska existuje. Jsou zároveň nezvládnutelné pro organismus, protože chátrá imunitní systém a my s ním neumíme pracovat.
Takže máme poškozený imunitní systém, děti se se špatnou imunitou přímo rodí, a antibiotika, která přestávají fungovat. Navíc, jak už jsme si řekli, jde o látky cizí často až na hranici toxičnosti pro organismus. Kombinace těchto tří faktorů je hrozbou do budoucnosti.
Není žádným tajemstvím, že 30 % nemocí je zaviněno léky
Martina: Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodli pojmenovat a katalogizovat přírodní antibiotika?
Jiří Kuchař: U mě to byla jednoznačně nedávná zkušenost se syntetickými antibiotiky. Byl jsem z nich tak strašně unavený, a tak můj organismus rozhodily, že jsem oslovil pana Jonáše, abychom sepsali ta přírodní.
Jiří Kuchař: Teď zřídím skleník a budu pozorovat, jak se rostliny chovají. Můj novodobý učitel Wolf-Dieter Storl, on třeba tvrdí, že když se pod strom vysadí lichořeřišnice, tak že na něj nejdou mšice. A to bych chtěl zjistit, jak to funguje.
Martina: A vaše důvody pane doktore? Nikdy jste antibiotika neužíval, co vedlo vás?
Josef Jonáš: Profese. Já se už 40 let zabývám léčivými rostlinami a vidím, co dělají antibiotika, protože se s tím setkávám den co den. Dneska není žádným tajemstvím, že 30 % nemocí je zaviněno léky. Léky na nás mají rozhodující negativní vliv.
Také si myslím, že historické znalosti lidstva by měly být předávány dál. Takže jsme přetransformovali určité staré zkušenosti do nového jazyka a přetransformovali jsme i znalosti, z čeho se skládají účinné látky v rostlinách.
Ve světových laboratořích se totiž neustále analyzují nové a nové rostliny, nové výměšky živočichů a hledají se látky, které by bylo možné využít.
Martina: Říkal jste, že 30% nemocí je zaviněno léky. Existuje na to studie?
Josef Jonáš: Na to existuje řada studií, takže to tady mohu suverénně prohlásit. Teď například je veliká aféra s indickými léky, kde se falšovaly závěry, aby mohly být tyto léky uvedeny do oběhu. Byla i velká aféra kolem léků na cholesterol, kde bylo zjištěno zatajování některých studií, které prokazovaly problematičnost určitých léků. To nejsou žádné názory, to je oficiální statistika o účincích léků.
Jiří Kuchař: Není to ale jen o lécích, ale i o potravinových doplňcích. Ve Finsku dělali studii, která se zabývala vlivem vitamínu E. Tvrdilo se totiž, že je vhodnou prevencí proti rakovině plic. Polovina lidí dostávala syntetický vitamín a polovina placebo. Po dvou letech se u těch lidí, co jedli vitamin E, prokázal nárůst nádorových onemocnění.
Josef Jonáš: To je pravda. Škodlivé látky se dostávají i do potravinových doplňků. Lidé si myslí, že dělají něco dobrého pro své zdraví a přitom je to naopak.
Budeme-li se držet zdravého rozumu a tradovaných znalostí, tak užívání bylin je velmi bezpečné
Martina: Pokud se podívám na bylinu, jako na nositelku účinné drogy, můžeme si jejím nadužíváním poškodit zdraví?
Jiří Kuchař: No určitě. Takovým blínem nebo durmanem, to jsou vyložené jedy. Ale nejen jimi. Jiří Janča experimentoval s bylinami a dělal z nich rád výluhy. A on mi říkal, že se třikrát otrávil. A to pracoval s léčivými bylinami. Když se to přežene i s nevinou bylinou, tak to určitě jde. Doporučené dávkování není pro nic za nic.
Josef Jonáš: Vezměte si, že lék, který se užívá nejdéle, je acylpyrin. Ten jediný přetrval více než 100 let. Všechny ostatní léky postupně mizí a účinné látky se neustále mění. Zkušenosti se syntetickými léky jsou tedy krátké. Nejde ani o dvě generace.
Na druhou stranu byliny se používají po tisíciletí a zkušenosti lidstva jsou obrovské. Budeme-li se tedy držet zdravého rozumu a tradovaných znalostí, tak jde o velmi bezpečný druh léčby.
Nicméně teď chtějí třeba zakázat levanduli, že na ni prý vzniká alergie. A přitom alergie může vzniknout úplně na všechno.
Takže ano, najdeme spoustu vedlejších účinků, které mají obyčejné léčivé rostliny. Ale lidstvo má s nimi obrovské zkušenosti, stačí se k nim vrátit. U léků to říct nemůžeme
Pokrařování rozhovoru zde: Josef Jonáš: Přírodní antibiotika nemohou hrát prim, protože nás ovládá obrovská, do civilizace zažraná, manipulace
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
