Máme málo postav, díky kterým můžeme být hrdí sami na sebe, vzkazuje Richard Pachman svým oratoriem Mistr Jan Hus

29. červen 2015
Richard Pachman

Oratorium zazní na pražském Staroměstském náměstí 6. července 2015, kdy si celá republika připomene 600. výročí upálení mistra Jana Husa. Premiéru ale mělo už v roce 2005. Ti, kteří se na celý projekt dívali ze začátku dívali skepticky, se tehdy přišli autorovi omluvit.

Oratorium zkomponoval Richard Pachman před 12 lety, kdy po návratu z nemocnice pocítil potřebu duchovního vyjádření. „Obdivuji ho a mám pocit, že ho znám. Mám ho rád.“

Husova osobní korespondence

Richard Pachman se při studiu materiálů dostal i k dopisům Jana Husa přátelům. Je z nich prý patrné, že šlo o hodného, dobrého a laskavého člověka, na přátele dokázal myslet, přestože věděl, že ho druhý den upálí.

„Neskutečně jsem si ho oblíbil jako člověka. Máme málo postav, díky kterým můžeme být hrdí sami na sebe a na svoji historii,“ myslí si Pachman.

Mluvte o Husovi!

Richard Pachman prosí média, aby ho lidem připomínala nejen v roce výročí. „Protože stav patriotismu a duchovna v naší zemi není úplně optimální. Úžasným symbolem obou je mistr Jan Hus.“

Která z dalších historických postav ho láka ke zpracování? „Karel IV, ale už nikdo nesloží nic lepšího, než Noc na Karlštejně. Možná svatý Václav?“


Richard Pachman
- vydal přes 30 alb, uspořádal 58 výstav, napsal 6 knih
- na Dvojce je posluchači vyhledávaným moderátorem pořadu Dvanáct ve dvanáct

Všechno zlé je k něčemu dobré

Nebýt úrazu, kdy se u kamaráda omylem napil louhu, nezačal by psát, ani malovat. „Když se člověku najednou život na rok a půl zastaví, hodnoty se mu přerovnají. Zjistil jsem, že stačí vteřina a o všechno můžeme přijít. Zaplaťpánbůh, že jsem své koníčky mohl povýšit na povolání.“

I když maloval už od dětství, po úrazu zjistil, že nejlepší psychické vyventilování je vypsat se z toho. Tak vznikla kniha Jak chutná bolest. Své talenty bere jako dar a je neutuchajícím optimistou. „Když je mi nejhůř, začínám vyprávět vtipy.“

Martina Kociánová a Richard Pachman

Když je práce koníčkem

Kde bere inspiraci? „Říkám tomu vítr do plachet, kdy se mi zevnitř dere pocit, že to chce ven. Až přestanu tvořit, tak umřu.“ Jak pozná, že je nápad dobrý? „Musím poslouchat vnitřní hlas, který mi řekne, že teď to uzrálo.“

Když Richard Pachman pracuje, neskáče od jednoho k druhému. „My muži se dokážeme soustředit jen na jednu aktivitu, takže pokud maluju, maluju celé dny. A pracuju s radostí.“

S kým a proč napsal svoji poslední knihu Tylda? Jaký má vztah k rodině? Jak se dostal k tanci? Více uslyšíte v iRadiu.