Málem jsem za Husáka otevřel galerii ve Zlaté uličce v Praze, říká Jiří Skácelík

Mohli jste v ní vidět díla světoznámých výtvarníků i populárních osobností. A vlastně můžete dodnes. Olomoucká Galerie Skácelík slaví v těchto dnech 25. výročí založení a jak říká její zakladatel a majitel Jiří Skácelík, pořád ho to baví.

Začátky měly své kouzlo. „Otevřel jsem galerii, ale všichni víme, že výtvarníci jsou hlavně v Praze a kdo to nezažil, netuší, jaký je problém udělat si v branži jméno. Naštěstí jsem se přes Kanyzu seznámil s Bornem a potom se už to jen nabalovalo,“ vzpomíná dnes galerista s úsměvem.

Samotnému se vše vrátilo, když sám vystavoval v Praze u Heleny Fejkové. „Spousta umělců ráda jezdila do Olomouce na své vernisáže ke mně. Takže když jsem já byl v Praze, oni přišli na oplátku na mě a majitelku galerie taková sešlost doslova šokovala,“ usmívá se Skácelík.

Sám začínal s dřevěnými šperky, které prodával už od 80. let u stolku v průjezdu v Riegrově ulici v Olomouci a také v Praze na Karlově mostě. „Tam bylo komické, že si plochu člověk musel pronajmout u města a u správy komunikací zvlášť, takže platils´ dvakrát,“ vybavuje si Jiří po letech.

Rád vzpomíná také na to, jak ještě v dobách totality jeho šperky doslova pašovala jedna známá do Japonska pro jeden butik. „Vše bylo exkluzivní, dámy si tam šperky objednávaly a čekaly i několik měsíců, než se k nim dostaly,“ říká Skácelík.

Mrzí ho menší zájem o galerie v posledních letech. „Lidé třeba nakouknou, ale už od dveří hlásí, že nejdou nic koupit, jakoby se zato styděli. Přitom o nic nejde, galerie jsou od toho, abyste si měli šanci umění prohlédnout, popovídat si o něm,“ připomíná.

Spustit audio