Magie a léčitelství na moravsko-slovenském pomezí? Pravda o žítkovských bohyních

10. duben 2017

Host do domu

Čarodějnice na Žítkové? Jít po kořenech a jít po tom, jak to doopravdy bylo. To byl cíl dokumentaristy Karla Špalka.

O tzv. bohyních ze Žítkové, lidových léčitelkách z moravsko-slovenského pomezí, vzniklo v mnoho literárních i divadelních fikcí. „Já sám o tom fenoménu věděl dlouho. Ještě v rozhlasu jsem natáčel s panem Lebánkem, který s nimi osobně mluvil,“ prozrazuje autor dokumentu Žítkovské bohyně Karel Špalek.

Vděčné téma

Karel Špalek pracoval v Českém rozhlasu Brno jako mistr zvuku. „Byly tam cimbálovky a já si říkal, že ta hudba v sobě má mnohem víc hodnot. Ať už duchovních nebo citových“|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

Téma „čarodějnic“, života v těsném spojení s přírodou a magických schopností předávaných ženami z generace na generaci samozřejmě přitahuje turisty. Ale co místní? „Ještě před 35 lety všichni dotazovaní ten fenomén odsuzovali. Dnes je to rozpolcené.“

Hlavně proto, jak byly některé informace překroucené v touze po senzaci. „Někdo z toho má obživu. Takže se mu hodí i zkreslené informace. Zatímco druhým to vadí.“ O některých věcech zúčastnění nechtěli vůbec mluvit na kameru.

Naivní dotazy „odborníků“

„Pořád tam je nějaký vnitřní rozpor. Ale to mi nemůžeme nikdy pochopit. To můžou pochopit jen místní, kteří v tom celá dlouhá léta žijí.“ Osobně se s žádnou z léčitelek ze Žítkové nesetkal. „Poslední, paní Gabrhelová, zemřela už dávno.“ Překvapivé pro něj ale bylo setkání se studenty etnografie.

„Bylo zajímavé sledovat, na co se ptají. Jak naivní byly jejich dotazy. Třeba: Jaký byl prapůvod žítkovských bohyň. A pořád se obraceli na germánské kmeny.“ To je příklad momentu, který ve své knize vyzdvihla Kateřina Tučková a který zakořenil v lidech. „Ale Tučková psala román,“ upozorňuje dokumentarista. Podívejte se na jeho dokument v archivu České televize.