Lusum / Luzum

3. září 2021

V latině bylo sloveso lusus, které znamenalo mimo jiné „hrát hru“, „cvičit“ nebo také „škádlit“. Z něj se pak v češtině utvořilo apelativum luzum s významy „hra“ a „vyražení“, které uvádí ve svém slovníku Josef Jungmann spolu s příklady „Školáci mají luzum“ a „Kocour není doma, myši mají luzum (pré)“. Z něj pak Antonín Kotík vykládal příjmení Luzum; spojení „míti lusum (hru)“ přitom chápal jako „míti prázdno, ferie“ neboli prázdniny.

V časopise Naše řeč se pak v roce 1929 řešilo skloňování latinských příjmení zakončených na -um, jedním z příkladů bylo jméno Lusum, které se správně skloňuje ve 2. pádě od pana Lusuma, nikoli Lusa. V současnosti nosí příjmení Luzum/Luzumová 73 osob, podobu Lusum již nikdo.

Použitá literatura:
A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 178; http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1496

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio

Více z pořadu