Lukáš Kovanda: Zpackal Trump helsinské jednání? Už je to vlastně jedno

18. červenec 2018

Donald Trump prý zpackal své helsinské setkání s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Takto sraz prezidentů hodnotí převážná většina západních médií.

Jenže ten nejdůležitější verdikt přijde od americké veřejnosti. Ta totiž rozhodne o tom, zda Trump bude Bílému domu šéfovat i po roce 2021, kdy mu vyprší nynější mandát.

Jan Bednář: Trump se stal terčem kritiky. Proč?

Donald Trump a Vladimir Putin během summitu v Helsinkách

Vlna kritiky se snesla na amerického prezidenta Donalda Trumpa po jeho setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Helsinkách.

U americké veřejnosti přitom obliba Trumpa stoupá. Navzdory tomu, že podstatná část amerických médií už rok a půl bez ustání referuje o tom, co všechno Trump coby prezident zpackal. Příval informací o jeho přehmatech, ať už domnělých či skutečných, je tak soustavný, že značná část americké veřejnosti vůči němu otupěla.

I kdyby pak opravdu zpackal zrovna své helsinské jednání s Putinem, jeho voliče to z konceptu prostě nevyvede. Už si na podobné zprávy zvykli a berou je jako běžnou součást mediální agendy dneška. Nezapomeňme také, že důvěra Američanů v média je přitom v současnosti na historickém dně.

Trumpova popularita u americké veřejnosti je dnes zhruba na stejné úrovni, kde byla po stejné době vládnutí popularita jeho předchůdce Baracka Obamy. A navíc, zatímco Obamova popularita po půldruhém roce vlády, v polovině roku 2010, citelně klesala, Trumpova naopak mírně roste. Obamovi přitom byla většina západních médií nakloněna neporovnatelně více než Trumpovi.

Odpouštět lidem jako Trump

Propad důvěry v média je však příznačný pro Západ obecně, nejen pro Spojené státy. Jistě jej způsobuje více příčin. Jednou z nich je ale i ta skutečnost, že média tlumočí zprávy establishmentu a dávají jim ceněnou nálepku oficiálního, seriózního zdroje. Je jen pak vodou na mlýn kritikům establishmentu a hlavního mediálního proudu, když se takový zdroj mýlí. A pochopitelně zvláště tehdy, mýlí-li se záměrně.

Jan Fingerland: Trump není doma prorokem, ale jinde také ne

Donald Trump

Vladimir Putin se do Moskvy vrátil jako vítěz a Donald Trump do USA jako spráskaný pes. To není tvrzení autora těchto řádků, ale shodně ruských i amerických médií. Jak je možné, že se novináři obou velmocí tak vzácně shodli?

Jeden příklad za všechny. V květnu 2016, měsíc před referendem o brexitu, britské ministerstvo financí oficiálně prognózovalo, že pokud na brexit dojde, během dvou let od referenda, tedy do poloviny roku 2018, ztratí práci 520 tisíc lidí, v horším případě dokonce 820 tisíc. Ony dva roky uběhly a dnes už tak víme, že ve skutečnosti od té doby práci naopak dalších 230 tisíc lidí získalo. Místo ztráty 800 tisíc je tu tedy zisk 200 tisíc pozic. Ta je chyba čítající milion hlav.

I shovívavý člověk má pak potíž uvěřit, že šlo o fundovanou prognózu, a ne o strašení establishmentu, který si brexit převážně nepřál. Média v tomto případě tedy selhat nijak nemusela, jelikož jen tlumočila oficiální závěr. Ten však se s odstupem času zdá být evidentně záměrně zkresleným, což zpětně podkopává důvěru nejen v establishment samotný, ale právě i v média.

Lukáš Kovanda

I proto je stále početnější  část americké veřejnosti schopna odpouštět lidem jako Trump cokoli, včetně jejich skutečných a objektivních selhání. To je vážné nebezpečí dneška. A vůbec se netýká jen Spojených států a Trumpa nebo jen Británie a brexitu. Otupělá veřejnost kdekoli na světě mnohem snáze předá moc někomu, kdo to s demokracií vůbec nemyslí dobře.

Autor je hlavním ekonomem společnosti Cyrrus

Spustit audio