Luděk Nekuda

Když náhodou u sebe nemáte zmíněný notýsek, kam byste nahlédli - proti skleróze je tu i rozhlasový archiv, který vám dnes připomíná hlas Luďka Nekudy (10.10.1942-10.3.1988). Myslím, že byl mnohem známější jako konferenciér hudební skupiny Plavci, televizní komik, bavič, textař písniček populární hudby - ale vedle toho byl Luděk Nekuda taky jedním z těch, kteří vám denně na stanici Praha přáli v sedmdesátých letech Dobré jitro. A podle vzpomínek pamětníků to byla Dobrá jitra plná laskavé a příjemné zábavy, která měla pokaždé pramínek v citlivé znalosti češtiny, s níž si Luděk Nekuda pohrával jako dokonalý a bystrý slovní artista. Do pražského rozhlasu přišel Luděk Nekuda z ostravského Divadélka pod okapem, kde hráli společně s Tomášem Slámou nebo Ivanem Binarem, pozdějším dlouholetým redaktorem Svobodné Evropy. Jako muzikant a herec měl Luděk Nekuda za sebou už spolupráci s kapelou Apendix ( Jenny Morgannová, Cukr, káva, čaj, Napoleon, Nos... aj.) a jednu sezónu v pražském Semaforu. Vedle redaktorské práce a textů k autorským písničkám psal stále častěji taky scénáře k rozhlasovým kabaretům, uváděl Mikrofórum a stával se tak autorem jenom obtížně zařaditelným a ve své době velmi vyhledávaným. Práce měl tolik, že se muselo stát - co se nakonec taky stalo...

V Dobrém jitru se o tom dodnes traduje historka, jak se Luděk Nekuda jednou ráno probudil, zapnul rádio a poslouchal jenom hudbu a zprávy. Blesklo mu hlavou, že se někomu povedlo to, z čeho má strach asi každý ranní moderátor - někdo nepřišel, protože zaspal. S hlavou na polštáři Luděk Nekuda přemýšlel, kdo měl mít tenkrát službu - a pořád mu to nevycházelo, nemohl se dopočítat - jeden kolega byl na dovolené, druhý měl vysílat až zítra... Představa, co se bude dít dopoledne na poradě a jak si budou dotyčného ostatní určitě dobírat, Luďka Nekudu prý dokonce rozesmála. A smál se až do chvíle, než u dveří zazvonil taxikář, který pro Luďka přijel, aby ho odvezl do rozhlasu na Vinohradskou třídu, protože tím chybějícím moderátorem byl samozřejmě právě on.

V druhé polovině sedmdesátých let vyměnil Luděk Nekuda rozhlasový mikrofon za místo v dramaturgii televizní zábavy. Dařilo se mu v tom ošidném díle a v tom ošidném čase střídavě, ale stále víc bylo zřejmé, že v chóru televizní zábavy zazněl nový hlas. (J.J. Vaněk) - Nekudova televizní Sešlost, skromný klubový pořad, který to na obrazovce a hlavně v televizním zákulisí neměl vůbec jednoduché. Nebylo to vysílání masově zábavné, chyběla v něm ideologie nebo aspoň dechovka, chyběli hosté první ligy našich zpěváků tehdejší populární hudby. Sešlost patřila jemnému slovnímu humoru a hostům stylově i jinak blízkým nově vzniklé dvojici Luděk Nekuda a Jiří Cízler. Byla to právě Sešlost, která Luďka Nekudu představila divákům podle něj snad v nejpřesnějším autoportértu, který si tehdy na televizní obrazovce mohl dovolit.