Lucie Konášová: „Scenárista je osoba v pozadí aneb Bůh hybatel“

Jméno scenáristky Lucie Konášové se dostalo do širokého povědomí poté, co napsala úspěšný seriál Dobrá čtvrť nebo film Anděl Páně. Příprava filmu Anděl Páně trvala 2,5 roku a vycházela z málo známé pohádky Boženy Němcové „Ježíš a Petr ve světě“. Měla tuto pohádku už jako malá hodně ráda a vždy toužila námět použít. A když se pak režie chopil Jiří Strach vznikl film, na který dodnes ráda vzpomíná, a nejen ona. Herecké obsazení nechala Lucie Konášová zcela na režisérovi a dnes jeho výběr velmi oceňuje. „Obsazení bylo prostě skvělé. I malé role hrály, a s obrovským potěšením a nadšením, herečky s velkým „H“, jako Jana Hlaváčová či Jiřina Jirásková.“ Malá role Ježíška byla i pro jejího, tehdy 4,5letého, syna. Všem, kteří dodnes na film z roku 2005 rádi vzpomínají, prozradíme, že L. Konášová právě pracuje na jeho volném pokračování. Jmenovat se má Anděl Strážný. „S Jiřím Strachem jsme se, hned po realizaci Anděla Páně, dohodli, že se nebudeme za každou cenu hned snažit vytvořit druhý díl, a to dokud nepřijde nápad. Dokud příběh nebude mít smysluplné a nenásilné pokračování. Nápad přišel a v současné době píšu scénář, který by měl být hotový do konce června. Pak bude záležet na televizi, jak rychle celý film natočí. Ale snad to půjde rychle a pokračování by se mělo dostat i na filmová plátna.“ Zajímavé jistě je i to, že oba autoři filmu jsou věřící, a to jak Jiří Strach tak Lucie Konášová (J. Srach je aktivním katolíkem a L. Konášová zase aktivní evangeličkou). Při přípravě tak vznikaly i lehké „náboženské spory“.

Scenáristka Lucie Konášová|foto: Vilém Janouš

Jak vlastně vypadá práce scenáristy? Podle L. Konášové je scenárista osoba v pozadí aneb Bůh hybatel. „Bez slova by nic nevzniklo. Je to ten, kdo to všechno vymyslí, kdo to spáchá.“ Námět si L. Konášová vybírá podle toho, jestli ji zaujme, jestli se jí příběh osobně dotkne a ve chvíli, kdy se tak nestane, kdy by se musela přemáhat, tak to prý nemá smysl. Scénář se píše tzv. na pravou a levou stranu. „Vlevo je napsáno to, co je pak na plátně vidět, na pravé straně pak to, co je slyšet. Rozhodně se prý nedá říci, že je některá ze stran scénáře důležitější. V praxi to pak vypadá tak, že pokud scenárista podcení např. vizuální stránku věci, tak se pak nestačí divit, jak se toho režisér zmocní a co všechno z jeho nápadu vytvoří. Obě složky jsou prostě stejně důležité.“ Ostatně to, jak pak vlastní dílo vypadá, záleží také na režisérovi. „V poslední době už ale spolupracuji jen s lidmi se kterými se nemusím bát, co s mým scénářem udělají. Už se dobře známe a máme vzájemnou důvěru.“

L. Konášová má samozřejmě také ráda seriály. „Mám je ráda a ráda je píšu. Můžete si totiž dopodrobna propracovat každou postavu. Pro autora je to prostě výborná záležitost.“ Na druhou stranu ale nevidí žádný půvab na tzv. nekonečných seriálech. „Je to ale televizní produkt. Lidé se na to rádi dívají, znají jednotlivé postavy a chtějí vědět, co bude dále. Je to taková pohádka, kdy chcete další a další dávku.“

Ráda také vzpomíná na pokračování seriálu Nemocnice na kraji města, kdy se jí splnil životní sen, kterým bylo navázat na práci mistra scénáře Jaroslava Dietla. Prozradila, že prý lékaři před cca 20 lety, při vysílání prvních dílů seriálu, neskutečně jeho práci oceňovali. J. Dietl totiž divákům ukazoval tehdy zcela nové lékařské postupy, dosud neznámé léky a další novinky tehdejší medicíny. Na takovou práci se pak prý velmi špatně odpovědně navazuje. Při přípravě scénáře proseděla desítky hodin s odborníky různých lékařských profesí. Konzultovala dokonce i správné nalepování náplastí (neboť i na to dnes prý existuje doporučená zdravotnická metodika). „Byla jsem třikrát na operačním sále. Seděla jsem na židličce v rohu a měla jsem dovoleno posunovat se podle toho, jak se budu sama cítit. Přisouvala jsem se ale stále více a více až jsem se musela hlídat, aby lékařům má hlava nevadila ve výhledu. Nakonec jsem zjistila, že mě práce lékařů neskutečně fascinuje a velmi ji obdivuji.“

Dietlova Nemocnice na kraji města

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Marií Retkovou.