Loučení s maminkou se Ireně Krausové stalo osudným

29. srpen 2013

Hosty čtvrtečního Tandemu byly Helena Štumarová, Kateřina Zemanová, Aneta Bočková a Barbora Vonková, všechny ze ZŠ Třešť, které se zapojily do projektu Zmizelí sousedé. Helena coby paní učitelka oslovila své šikovné žákyně, a začaly společně rozplétat často velmi smutné osudy třešťských židovských rodin, které téměř bez výjimky zahynuly v koncentračních táborech za druhé světové války. Přežili jen ti, kteří byli v té době v bezpečí zahraničí.

„Oslovil mě pan Vilímek, jihlavský archivář, kterého mrzelo, že se o židovské předky v Třešti nikdo nestará, že je to škoda. Já jsem pořád odmítala, protože jsem dělala vysokou školu, ale když jsem jí dokončila, tak jsem se do toho pustila, abych vyplnila volný čas. Historie mne vždycky bavila,“ přibližuje začátek počinu Po stopách zmizelých sousedů v Třešti Helena Štumarová.

Skupina třešťských studentek v čele s paní učitelkou začala pátrat po pamětnících židovských rodin, kteří v Třešti stále žijí.
„Pan Vilímek nás navedl, pak jsme oslovily první pamětnici, šestadevadesátiletou paní učitelku Veverkovou, která vzpomínala na své mládí. Začaly jsme návštěvami, někteří nám dávali sami tipy na další. Navštěvovali jsme synagogu, archiv, muzeum, židovský hřbitov. A za celou dobu se nám nestalo, že by nás někdo odmítl. Obdivovaly jsme, kolik si toho ti lidé pamatovali,“ vypráví třešťská učitelka cizích jazyků.

Nadšení z toho, že objevily pamětníka a skvělého vypravěče, vedlo někdy k drobným zmatkům, které se ale ve vypjatých situacích stávají.
Bára Vonková vzpomíná: „Já dostala poprvé do ruky nový diktafon, a v muzeu jsem si vyhlídla jednoho pána na rozhovor. Ptala jsem se, jestli měl nějakého židovského spolužáka. On řekl, že ano, tak jsem si ho nahrála, pak diktafon vypnula a šla zpět za paní učitelkou. Jenže jsem zapomněla nahrát jeho jméno a datum. Trvalo pak celý rok, než jsme se k němu dopátraly.“

Aneta Bočková pátrá v historii rodiny Krausových, kteří vlastnili v Třešti povoznictví. A právě tady nachází asi nejsilnější příběh třešťských Židů. Krausovi měli tři děti, Martu, Františka a Irenu. Přežil jen František, který byl v té době v Anglii.
Aneta vypráví: „Nejzajímavější je asi příběh Ireny, kterou měl rád Jiří Žantovský, otec Michaela Žantovského. Kdyby si ji vzal, Irena by přežila. Ale on to neudělal, aby ji nezatáhl do politiky, a tak Irena odjela do Terezína, kde se stala vychovatelkou ostatních dětí. Byla tam i její matka, a když měla odjíždět do Osvětimi, přišla se s ní Irena rozloučit. Esesák ji strhl a strčil taky do dobytčího vozu. Kdyby se s maminkou neloučila, vrátila by se.“

Osudy židovských rodin z Třeště přináší knížka, kterou dámy vydaly letos v květnu. Na příští rok plánují stálou expozici Po stopách zmizelých sousedů v Třešti, která by měla být i putovní.

Spustit audio