Ljuba Hermanová zářila v hudebním divadle i šansonech. Milan Černohouz zpíval pop, swing, dechovku

Život je jen náhoda, tuto písničku zpívala Ljuba Hermanová společně s Hanou Vítovou ve filmu dvojice Voskovec – Werich a s hudbou Jaroslava Ježka Peníze nebo život z roku 1932. A byla jednou z jejích životních. Natočila ji i na desku více než 35 roků po premiéře s orchestrem Ferdinanda Havlíka a sborem Lubomíra Pánka. To už této dámě bylo, podle všeho, 54 let. S touto verzí slavné a podle textu pravdivé písničky můžete vstoupit pod Světla ramp.

Tatínek Ljuby Hermanové byl železničář, maminka ochotnická herečka, a u ní lze vnímat genetický základ vloh dcerky pro herectví a hudební divadlo. Ljuba Hermanová byla neobyčejně nadána pohybově i vokálně. To předurčilo její vyniknutí v operetě od 30. let, kdy prošla plejádou pražských i mimopražských divadel, které byly se zábavou a zpěvem spojeny často primárně.

Ljuba Hermanová působila v Divadle Komiků, v Národním divadle v Bratislavě, v Osvobozeném divadle nebo v Novém divadle Oldřicha Nového. Po válce, během níž zažila nemalé problémy kvůli židovskému původu, se vrátila do divadla Oldřicha Nového. Byla hvězdou Divadla V+W. Potom strávila dalších osm let v Karlínském divadle a v roce 1958 byla spoluzakladatelkou později velmi významné divadla Na Zábradlí. Také měla angažmá v Divadle Večerní Brno a stala se populární aktérkou mnoha estrád a televizních zábavných pořadů, přirozeně s písničkami.

Zároveň stále více prokazovala své šansoniérské dispozice. Paní Ljuba měla vlastní recitály – scénář jednoho z nich s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové napsal budoucí prezident Václav Havel s Milošem Macourkem. Ljuba Hermanová, která často jezdila do třeboňských Bertiných lázní, došla do konce svého velmi zajímavého života 21. května roku 1996 ve věku 83 let.

Čtěte také

Ženy a dívky ve zpěvu – Schovanky, Krystalky, Inkognito kvartet, Allanovy sestry, ale také Vesna

20. dubna 1943, tedy před osmdesáti roky, přišel na svět skvělý a současně univerzální zpěvák Milan Černohouz. Uměl kompetentně zpívat swing, střední proud i dechovku, v níž patrně nejvíce vešel ve známost.

Narodil se v Kolíně a vyrůstal v Liberci. Když došlo k prvnímu obsazení Sudet, jeho se rodiče přestěhovali do Poděbrad. Jenže tamní porodnice byla obsazena německou armádou, nejblíž to tedy bylo do Kolína.

Klíčovým městem kariéry Milana Černohouze ale bylo Brno. Stal se tam viditelným sólistou věhlasného orchestru Gustava Broma, s nímž natočil množství rozhlasových snímků, z nichž vám několik zahrajeme.

Kapelník Ladislav Kubeš nazval Černohouze emeritním zpěvákem repertoárem jihočeské kapely Veselky. A vedle žánru dechovky zpěvák také uměl citlivě swingovat. Jak mohli ocenit i návštěvníci koncertu na jaře roku 2005 u příležitosti šedesátého výročí českobudějovického rozhlasového studia, kdy na podiu divadelního sálu Metropolu vystoupil spolu s Big Bandem Českého rozhlasu s dirigentem Václavem Kozlem a s dalšími známými zpěváky Karlem Černochem a Jitkou Zelenkovou. 

Navíc Milan Černohouz prokázal podnikatelské schopnosti, když v 90. letech po přestěhování z Brna do Prahy otevřel vinárnu U stréců, kde se natáčely i silvestrovské televizní pořady. Velmi dobrý zpěvák a sympatický člověk Milan Černohouz se vydal na věčnost prvního červnového dne roku 2020 ve věku 77 let.