„Lidé si mnoho zvyků spojovali s budoucností,“ říká etnoložka Jiřina Langhammerová

21. prosinec 2010

„V dnešní době se na klid vánočních svátků zapomíná,“ varovala nás etnoložka Jiřina Langhammerová.

A dodala: „V podhoubí národa je neklid. Ve vyšší společnosti jsme přítomni nekřesťanskému pojímání adventu. V době, kdy by se mělo všechno uklidnit, naopak vše jitří a lidé si toho všímají. Ve společnosti ale stále převládá nálada přát si krásné svátky. A když pak jsou vánoce rozdrobeny do jednotlivých společenstev – rodin, v nich už je jedno, co se zrovna prodává v supermarketu.“

Vraťme se ale z dneška na začátek. Staré rituály v období slunovaratu se na našem území postupně měnily - od osmého století sem pronikají křesťanské zvyky, které jsou později stanoveny jako adventní. Nové náboženství ale nedokázalo vymýtit starší víru v přírodu, a tak došlo k prolnutí. Původní mýty se začaly připodobňovat ke křešťanským svatým a svátek celkově zvážněl. Karel starší ze Žerotína v 16. století připomíná, aby se netancovalo a nehodovalo. V 19. století už hovoříme o naprosto vážném čase. „V souladu s koncem roku bylo lidem připomínáno, že se mají místo oslav kát,“ říká Jiřina Langhammerová.

Další zvyk dávat dary svým blízkým se objevil již ve středověku. Nejdříve se obdarovávali bohatí lidé. Poté se tradice rozšířila i mezi měšťany a nakonec na venkov. Dospělí lide dávali dárky svým sloužícím, nebo si snoubenci pod stromečkem nadělili prsteny.

Jiřina Langhammerová

Postupem času se zvyk rozšířil do široké společnosti.V 19. století se pod stromečkem daly nalézt drobné dárky. Ve 20. století dochází s rozvojem společnosti k rozmachu dávání daru. K této tradici Jiřina Langhammerová připomíná: „V minulosti se dávalo i rituální jídlo. Když někdo zemřel v témže roce, rodina mu i tak prostřela talíř a nalila polévku. Tím uctila jeho památku. Hospodář sypal drobky ke stromům, uctíval se všehomír, tuto pohanskou tradici se církvi dlouho nepodařilo vymýtit.

Dále bylo běžné vzájemné koledováni. Po vsi chodili zpěváci - koledníci. Čeledín přišel krásně vystrojený za hospodářem, u kterého pásl. Vytroubil nebo zahrál fanfáru a za to dostal malou výslužku. Sloužící chasa na Štěpána dostávala pekařské výrobky a také šatstvo, což byla velmi vzácná věc.

Jiřina Langhammerová

Štědrý den byl dříve velmi svázaný s mystikou a magií. „Lidé si mnoho zvyků spojovali s budoucností,“ říká Jiřina Langhammerová a dále popisuje: „Například když ráno do objektu přišel starý člověk, znamenalo to malé štěstí v roce příštím. Když však přišlo děcko, příští rok se očekávala hojná produkce skotu. Lidé se o svátcích nesměli hádat, ani na sebe být zlí.

Příprava jídla na štědrovečerní hostinu byla složením také úplně jiná od současných zvyků. K vaření se používaly suroviny, které se urodily. Nejedlo se maso, dělaly se kaše, hubníky, kuby a podobně. Každá potravina měla podle Jiřiny Langhammerové výmluvný obsah: „Například hrách a čočka. Hrách zvětšuje svůj objem. Zde vidíme jasnou symboliku nabývání hodnot, zároveň byla tato surovina spojována s bohatstvím. Česnek a jablko zase znamenaly zdraví. Červená barva u jablka symbolizuje život, je zde vidět souvislost s červenou barvou krve. V neposlední řadě se jablko rozkrájelo na tolik dílků, kolik bylo stolovníků. Věřilo se, že když jablko spolu pozřou, za rok se u stolu zase shledají.

Ryba na náš jídelníček přišla až relativně nedávno. Do doby Štědrého dne je půst, maso se jist nesmělo. Nejvyšší společnost tuto tradici obešla právě pokrmy z ryb. A tak například v kuchařce Dobromily Rettigové již v roce 1860 můžeme nalézt mnoho receptů na přípravu štědrovečerního kapra. S takto obejitou tradicí se ryba rozšířila z měst na venkov, od Třeboně směrem na sever naší vlasti.

PhDr. Jiřina Langhammerová ve studiu ČRo Leonardo

Česká kombinace (rybí řízek se salátem) je přitom kuriozitou ve světě prakticky nevídanou. Každá rodina připravuje salát podle svého receptu, kvalita surovin v něm použitých byla dříve otázkou prestiže. „Dáváme do něj vše nejlepší, tím vyjadřujeme za rodinu, že se snažíme oslavit tento svátek. V dnešní době lidé obcházejí rybu a dodržují řízek a bramborový salát,“ uzavírá Jiřina Langhammerová.

autor: Jan Profous
Spustit audio