Libuše Švormová: Filmy o Angelice nejsou podle mého vkusu

„Jsem ráda, že se Angelika stala fenoménem, ale tyhle filmy nejsou podle mého vkusu,“ říká Libuše Švormová.

„Zato Michéle Mercierová pro mě byla zjevem. Bylo v ní něco úžasného a já se s něčím takovým už později nikdy nesetkala.“

Půvabná francouzská blondýnka je prý dodnes hezká. „Viděla jsem její současné fotografie a není to žádná babka-chňapka.“

Čtěte také

Svůj hlas propůjčila mnoha dalším filmovým a seriálovým postavám. V roce 2005 dokonce získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství.

„Ale všichni se mě pořád ptají na Angeliku. Na to, jak se mi dabovala. To raději odcházím, i když práce to byla hezká.“

Rozdíl mezi divadlem a dabingem
Libuše Švormová si na rozdíl od jiných nemyslí, že dnes je dabing horší. Ale dělá se mnohem rychleji.

„Lituju v tomhle ohledu mladší kolegy. My se to učili krok za krokem, kdežto oni do toho musí spadnout po hlavě.“

Na rozdíl od dabingu je práce na jevišti pořád stejná. „Ale scházeli jsme se dřív víc po klubech, dělali si legraci a Pepíček Zíma hrál na klavír. O divadle jsme mluvili, i když zase ne moc. Jak říkal jeden kolega: Havíři v dolech taky nemluví o rubání.“

Publikum je kamarád
Dnes hraje často po regionálních divadlech a kulturních zařízeních, která ne vždycky vypadají kulturně. „Pořadatelé nemůžou za to, že v kině nejsou šatny pro herce. Ale říkáme si, že je to jako za toho Tyla.“

Publikum je ale vždycky úžasné. „Nejsou tak zmlsaní. Nemají takový výběr jako diváci v Praze. Oni se hezky oblečou a užívají si to.“

Často má pocit spřátelení, když se při děkovačkách dívá do publika. „To je jediná chvíle, kdy se herec smí dívat do hlediště. Jinak je to neprofesionální s výjimkou kontaktních her, kde to k tomu patří.“

Na které role ráda vzpomíná a proč? Kde hraje dnes? Co si myslí o současném dabingu? Více si poslechněte ze záznamu v iRadiu.