Libuše Havelková se narodila v Českých Budějovicích, za války musela na nucené práce do Německa

Libuše Havelková, rozená Drboutová, se narodila 11. května 1924 v Českých Budějovicích. V Jírovcově ulici měl její tatínek koloniál, tedy obchod se smíšeným zbožím. Pomáhala mu tam i jeho manželka, maminka malé Libušky a jejích dvou starších bratrů.

To je důvod k poslechu jejího hlasu a vzpomínek v dalším díle volného cyklu o hercích a umělcích narozených na jihu Čech. Přinášíme nahrávku pořízenou redaktorem českobudějovického rozhlasu Filipem Černým, který za Libuší Havelkovou zajel do Prahy, přímo k ní domů, a v roce 2014 zaznamenal její vzpomínky. Ve Vltavínu nás zajímají pochopitelně ty časné, na České Budějovice. Libuše Havelková zemřela tři roky po vzniku této nahrávky.

„Bratři byli o deset a dvanáct let starší, byli to spíše moji opatrovníci, protože na mě maminka neměla moc času,“ vzpomínala Libuše Havelková. Jak sama dodala, ve škole někdy lajdačila a nechtělo se jí psát domácí úkoly.

Čtěte také

Měla jsem hlavní úkol, předat tatínkovi tašku s jídlem, vzpomíná Jiřina Bohdalová na transport

„Pak tatínek umřel, maminka zůstala sama, dlouho se to snažila udržet, ale nešlo to. Tak jsme se přestěhovali nejdříve na Pražské předměstí a když mi bylo devět let, tak do Prahy,“ vyprávěla Libuše Havelková s tím, že tam už se dostala do pěveckého sboru.

Pak nastoupila studium na konzervatoři, ale přišla válka. Libuše Havelková patřila k těm, kteří byli nasazeni na nucené práce v říši, nejdříve do Berlína.

„V Berlíně jsme museli dělat v továrně, pak nás přestěhovali i s celou fabrikou do solného dolu, kde jsme denně fárali. Dole jsme měli instalované stroje a pracovali ve slujích,“ popisovala herečka, která se po válce vrátila k divadelnímu studiu a do angažmá.

My si ji asi nejčastěji vybavíme ve spojení s postavami maminek a tetiček a babiček ve filmu či v televizi. Jejím manželem byl hudební skladatel Svatopluk Havelka, syn Ondřej Havelka je hercem, zpěvákem, moderátorem a režisérem.

Další rubriky Vltavínu

Ve Vltavínu dále připomeneme s někdejším redaktorem českobudějovického rozhlasového studia Pavlem Kroneislem pár velice zajímavých rozhlasových přenosů.

Poté vám Zdeněk Zajíček pustí unikátní nahrávku z roku 1967, kdy se dva rozhlasové týmy vydaly na Otavu a Lužnici a z cesty po řekách připravily přímé přenosy i reportáže. 

Máme pro vás připravenou archivní nahrávku, která vznikla v létě 1967. Uslyšíte pohromadě hlasy, které už se hned tak neslyší. Mluvit budou Ludvík Mühlstein, Karel Kubát, Karel Řimnáč, ale i Inocenc Hanzlík, Václav Hnilička, Zorka Soukupová, Lubomír Soukup a hlasatelka Stanislava Jírová.

Záznam vznikl, nebo byl odvysílaný 9. července 1967 a Stanislava Jírová hned v úvodu vysvětlí jeho účel. Ačkoliv je zvukově poškozený, určitě stojí za to poslechnout si ve vybrané části, jaký vztah k jihu Čech měli tehdejší rozhlasoví redaktoři.

V posledním příspěvku se vydáme na Pomezí u Landštejna.