„Líbí se mi být sám.“ Poslední rozhovor polárníka Miroslava Jakeše na Dvojce
Na začátku dubna krátce po svých 75. narozeninách zemřel polárník Miroslav Jakeš. Úřady jeho smrt po pádu do trhliny v ledovci na Špicberkách potvrdily v pátek 10. dubna 2026. Na Dvojce byl muž, který jako první Čech došel na lyžích na severní pól, naposledy hostem 29. ledna 2019 těsně před svojí další výpravou. S moderátorem Vladimírem Krocem mluvil o tom, co ho do polárních krajin stále táhne, o Cimrmanovi, o svých snech i o tom, jak se Arktida mění před očima.
„Co mě tam pořád tak táhne? Je to atmosféra, krajina, ta liduprázdnost. Je to úplně jiný svět, než je tady,“ svěřoval se Jakeš v pořadu Host do domu. „Led se tam pohybuje. Praská. Vytvářejí se kanály, vodní plochy. Anebo jak kry na sebe narážejí, vznikají desetimetrové bariéry. A mezi tím je potřeba kličkovat. A to mě baví. To je ta výzva.“
„Ono se říká, že je to samý led. Ale není to úplně tak. Ty torosy vytvářejí krásné útvary. Je to nádherná cesta,“ vyprávěl muž, který měl za sebou na dvacet výprav na severní pól. Za tu dobu, se změnilo nejen vybavení, ale i krajina: „Ledovce tam tají před očima. Mapy už neplatí.“
Miroslav Jakeš
V roce 1982 se zasloužil o československý zimní výškový rekord na svazích himálajské hory Čo Oju. V roce 1986 jako první Čech vystoupil v zimě sólově na nejvyšší horu Jižní Ameriky Aconcaguu. Na kontě má i první československý přechod Grónska. V květnu 1993 došel jako první Čech na lyžích na severní pól. V roce 1996 překvapil utajeným přechodem Grónska bez jakéhokoliv spojení a v roce 2006 dosáhl jako první člověk na lyžích nejsevernější inuitské osady na světě Siorapaluku v Grónsku. Podílel se také třeba na založení Československé polární stanice v Antarktidě na ostrově Nelson.
Být svým pánem
Stát se polárníkem přitom prý nebyl jeho sen. „V mládí jsem měl rád koně. Chtěl jsem být chovatelem.“ Později preferoval samotu. „Líbí se mi být sám. Dělám si, co chci. To je ta svoboda. Jdu třeba i 12 hodin. Nebo vstanu ve čtyři ráno. Spím krátce. Jsem svým pánem.“
Čtěte také
„Prožívám tu přírodu, tu atmosféru, ten boj s přírodou, kde se nedá nic okecat a peníze nehrajou roli. Bankovkami tam můžete tak akorát zapálit ohníček. Příroda se chová ke všem stejně, jestli jste bohatej nebo chudej. To je ta spravedlnost. A to je hezký.“
Jakeš, který svoje narozeniny 29. března slavil tradičně na Špickberkách, se nevyhýbal ani průvodcovství. A jako vedoucí výpravy prožil i nejedno dobrodružství. Třeba když moderátora České televize Stanislava Bartůška vyprošťoval z vody, kam se při přechodu ledové kry propadl.
Nejdřív beznaděj, pak rekord
Jemu samotnému prý bylo nejhůř ve chvíli, kdy se skupinou zůstal v Arktidě s bolestivě zraněnou nohou. „Zjistil jsem, že nemůžu jít, prostě to nešlo,“ vzpomínal na Dvojce.
„Zavolat zpět helikoptéru nebo sehnat honem nového průvodce by znamenalo problémy, a tak jsem to zkusil a pomalu jsem šel. Nemohl jsem vůbec sundat lyže, protože lyže mi nohu aspoň stabilizovala. Stát se to tady, tak jsem v nemocnici. Postupně se to ale lepšilo a nakonec mi Britové z výpravy ani nestačili. Došli jsme asi za deset dnů a udělali jsme rekord.“
Jak se zakládá stanice v Antarktidě? Je pravda, že i uprostřed sněhu a ledu se dá zemřít žízní? Jak se driftuje na sever? A jaký okamžik byl v jeho životě zlomový? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
