Léto rozhlasových legend: Zvukový portrét Karla Högera

27. červenec 2014

Dokument

Herec, který v 70. letech jen dva dny před smrtí odešel na protest z Národního divadla. Základ dokumentu vznikl pro sérii „60 z deseti milionů“ ke slavnostnímu znovuotevření Národního divadla v roce 1983 po několikaleté rekonstrukci. Díky paní Evě Högerové, která na vzniku pořadu tehdy spolupracovala, obsahuje i pozoruhodné nahrávky z hercova soukromého archivu. Bohatý je ale především archiv rozhlasový, ze kterého je vybrána většina ukázek.

Karel Höger patří mezi nejvýraznější české herecké osobnosti 20. století. Narodil se 17. června 1909, v Brně-Králově Poli a ve 30. letech se stal významným členem hereckého souboru brněnského Zemského divadla.

V roce 1940 byl angažován do pražského Národního divadla. V jeho angažmá vydržel prakticky až do své předčasné smrti v květnu roku 1977.

Praha byla pro Karla Högera důležitá zvláště proto, že se stal často obsazovaným hercem barrandovské filmové produkce. A záhy se také stal jedním z nejvýznamnějších herců rozhlasových, jak na to upozorňuje náš dokument ústy režiséra Jiřího Horčičky a jak dokládá i volbou ukázek.

Upozornil na sebe už v brněnském rozhlasovém nastudování Pohádky máje (1938) či Stříbrného větru (1939). Slavná byla později v pražském rozhlase Válka s mloky (1958) či Srpnová neděle (1960).

Mimořádné úspěchy slavila i jeho četba z knih, mj. Klapzubova jedenáctka (1953), Muži v ofsajdu (1954), Veselí občané sichemští (1957), Příhody lišky Bystroušky (1963 a 1969), Mistr Kampanus (1967) či Osudy dobrého vojáka Švejka (1973).

Pokora i protest

Jeho role zdobila ctnost, prostota a trochu zvláštní pokora. Na protest proti vyhazovu herečky a kamarádky Vlasty Fabiánové z politických důvodů podal v milovaném Národním divadle výpověd.

O den později byl hospitalizovaný a následujícího dne, 4. května 1977, umírá. Kromě slávy poznal mnoho závisti, podrazů a boj o výsluní na prknech, která znamenají svět.

autor: Michal Lázňovský