Leo Pavlát: Hitler a jiní Židé

Stačí málo: někdo někde cosi vysloví, napíše a strážci nákladu a sledovanosti takové výroky vyhodnotí jako přiměřeně dráždivé a pikantní. S četností, kterou by si zasloužila důstojnější témata, se tak i z médií považovaných za důvěryhodná můžeme pravidelně dozvědět, že ten či onen světový vládce – nepokrytý antisemita – měl či má židovský původ.

Naposledy počátkem měsíce tak nejen bulvár žasl nad ironií osudu: Belgický novinář a historik došli analýzou DNA ve slinách Hitlerových příbuzných v Rakousku k závěru, že předkové strůjce holocaustu patří do stejné genetické skupiny, jaká se vyskytuje u Berberů a Židů.

„Hitler měl židovské kořeny,“ hlásala hned média bez rozdílu a pro jistotu přidala další pádný důkaz: Historici se již dlouho domnívají, že Hitlerův dědeček z otcovy strany byl Žid.

Navlas stejnou konstrukci nabídla loni v říjnu Česká televize. V hlavním zpravodajském pořadu spojila informaci o židovském původu íránského prezidenta Ahmadínežáda, jak o něm čerstvě psal jeden britský list, s dohady o židovství Hitlerova prarodiče.

Je to podivný způsob informování. Hodnověrností a průkazností zjištění belgického novináře se nikdo nezabýval. Stejně tak média loni ignorovala, že odborníci jednoznačně vyvrátili argumentaci zdůvodňující židovství antisemity v íránském prezidentském úřadě.

Následný, v obou případech zmiňovaný Hitlerův židovský děd, je pak již folklór, antisemity notoricky zneužívaná fikce, které se zřejmě média hned tak nezbaví stejně jako někteří lidé přesvědčení, že Protokoly siónských mudrců jsou autentické. V tom i onom případě samo tvrzení má být důkazem, není na co se ptát.

Pohoršovat se nad podobným typem žurnalistiky může dnes leckomu přijít naivní a nepoučené: V jakémže to žiji světě, dožaduji-li se důsledně věcnosti, přesnosti, odpovědnosti, etiky a taktu. Sugerují-li však i nebulvární média jakési židovství Hitlera a Ahmadínežáda, vzniká tak hodně manipulativní podtext.

Jako by se řeklo: Židé si za pohromy minulosti a snad i ty budoucí mohou do značné míry sami. Je to přece tak trochu jejich vnitřní záležitost, když židovskou krev mohl mít Hitler stejně jako ji nejspíš má íránský prezident, otevřeně hrozící zničením židovského státu!

Židé jsou samozřejmě národ jako každý jiný. S lidmi lepšími i horšími, génii i těmi, na něž nikdo být hrdý nemůže. Není důvod zastírat fakta. Současně však také není důvod s fakty nakládat tak, aby ignorovala prokazatelnou pravdivost, vkus, souvislosti historické i aktuální. Není-li o nějaké médium zájem, židovský Hitler to sotva vytrhne.

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze