Leni Riefenstahlová: Triumf vůle. Nela Boudová, Pavel Rímský a Jiří Böhm v dokudramatu ze série Příběhy slavných

30. březen 2018

Příběhy slavných

Nejvýznamnější filmová režisérka 20. století? Její snímek Olympia o olympiádě v Berlíně 1936 se stal jedním z 10 nejlepších filmů historie. Hlavně přelomovým způsobem zpracování: kamery na vozíku, na stožáru a v dírách v zemi, triky a hry se světlem… Jenže byla to právě Leni Riefenstahlová (22. 8. 1902–8. 9. 2003), kdo povýšil Hitlera na filmovou hvězdu. Po válce kvůli tomu dvakrát stanula před soudem. A když pak nemohla točit, fotila původní obyvatele Afriky. Opět přelomově…

Účinkují: Nela Boudová, Pavel Rímský a Jiří Böhm

Napsala: Hana Muchová

Dramaturgie: Helena Herbrychová

Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer

Hudba: Jiří Litoš

Režie: Bela Schenková

Leni Riefenstahlová na sebe upozornila už snímkem Triumf vůle (1934) s masovými scénami ze sjezdu NSDAP. Nepotřebovala příběh, stačily obrazy a brilantní střih. Adolfa Hitlera tehdy povýšila na filmovou hvězdu. Šuškalo se, že je jeho a Goebbelsovou milenkou. To ale vždy popírala.

Přiznala ale, že osobnost Adolfa Hitlera ji fascinovala. Když ho v roce 1932 uviděla poprvé, okamžitě mu prý napsala dopis a za pár dní se i setkali. „Až se dostaneme k moci, budete dělat filmy jen pro mne,“ řekl jí tehdy. Když se z něj stal první muž Německa, vzpomněl si i na ni.

Hitlera nejdřív odmítla

Napoprvé odmítla. Prý kvůli nezájmu o politiku a dokumentární film. Nakonec na „uměleckém díle pro Hitlera“ pracovala sedm měsíců. Obdiv sklidil i u Stalina nebo Mussoliniho. Jenže po válce už nesměla točit.

Dvakrát ji postavili před soud (jednou ji dokonce zavřeli i do blázince a zabavili všechen majetek), ale pokaždé ji propustili bez trestu. Všech obvinění ji definitivně zbavil francouzských tribunál už v roce 1948. Pomohlo jí, že nikdy nebyla členkou NSDAP. O tom, že komparz 50 Romů pro film Nížina jí přivezli z pracovního tábora Maxglam a po natáčení je poslali na smrt, prý nevěděla.

Mezi Núbijci

Když nemohla točit, fotila původní obyvatele Afriky (Poslední Núbiové nebo Lidé Kau). Fotografické knihy byly unikátní, antropologicky i etnograficky. Jako první bílá žena s nimi dokonce léta žila a naučila se jejich jazyk.

Ani po vydání fotoknihy Poslední Núbiové (1974) kritici nezapomněli připomenout, že za války byla „fascinována fašismem a fašistickým ideálem krásy“. Bránila se, že jí nikdy nešlo o politiku, ale o krásu, umění, harmonii a vše zdravé. A kult krásy nevynalezl Hitler. Před ním tady byl Hollywood nebo starověcí Řekové.

Zemřela krátce po svatbě

V 70 letech se vrhla na potápění. Z nové vášně vznikl v roce 2002 dokument o korálových zahradách. Zemřela ve 101 letech, krátce po svatbě s o 30 let mladším asistentem Horstem Kettnerem.

Vždy dokázala vše, co si vzala do hlavy. Nikdy se jí ale nesplnil sen, aby se zapomnělo na jejích sedm měsíců pro Hitlera.

autoři: lup , Hana Muchová