Lektorka: Učitelé mají tendenci příznaky šikany bagatelizovat. Odhalte ji sami

30. květen 2016

Poradna

Před šikanou nesmíte složit zbraně, natož pak zavírat oči. Rodinná terapeutka a lektorka primárně preventivních programů na základních a středních školách doporučuje konstruktivní obranu. A to dítěte i rodičů.

„Nějaký zárodek šikany v sobě nese téměř každý kolektiv,“ překvapuje terapeutka Jana Švecová. Hlavní je mu hned nastavit hranice. Kde má šikana své jádro? „Určitě už v rodině. Na rodinném mikroklimatu totiž záleží, jestli se rozjede i ve školním (nebo jiném) kolektivu.“

Přirozenou lidskou vlastností je obranná reakce na cokoli cizího. A hlavně na to, co vás dráždí. Záleží ale jen na vás, jak ji sami v sobě zpracujete. Jestli ji dáte okolí najevo v kultivované podobě, nebo v podobě agrese a násilí. Jak ale poznat, že je dítě šikanováno?

Proč učitelé nejednají

Rodiče očekávají, že první, kdo si „něčeho“ všimne, bude učitel. Bohužel v praxi to vypadá jinak. Kantoři mají tendenci náznaky šikany bagatelizovat. „Otevřít téma šikany taky není jen tak. Často je to velmi nepříjemné a učitel často nemá zastání ve vedení školy.“

I rodičům často signály unikají. Je to dáno každodenním stresem. Obvykle příznaky přisuzují pubertě (a často mají pravdu). Jsou ale signály, které by vám neměly uniknout.

Varovné příznaky šikany
- dítě je uzavřené
- často mění trasu cesty do školy
- prosí vás o odvozy ze školy a do ní
- výrazně změnilo náladu (smutek, skleslost) a trvá to delší dobu, která je už nezvyklá

První rodičovská pomoc

Pokud podobné náznaky pozorujete, zkuste potomkovi poradit a podporovat ho v tom, aby si hlídal vlastní hranice. „Aby se ozval, jestli se mu děje něco, co se mu nelíbí,“ radí Švecová. Mluvit musí přímo s provokatérem, a když to nepomůže, oslovit učitele. Nemůžete dítěti radit, aby se bránilo samo.

Protože pokud tuto dovednost nemá, vyvoláte v něm jen ještě větší frustraci. „Problém bude dál růst, jen se už na vás dítě s radou neobrátí.“ Je potřeba dítě podporovat, aby se nevzdávalo, když se to nepodařilo napoprvé. A pak je třeba rodičovský (ale klidný) zásah ve škole: kontaktovat učitele, ředitele.

Kdo je oběť šikany

je něčím zvláštní, jiný/á (nechtěně své okolí dráždí)
může mít fyzický handicap, jinou barvu pleti, jazyk, specifický typ humoru
je po složité události v rodině
ostatní provokuje a zlobí, nebo se zcela izoluje

Kdo je agresor

může to být úplně hodný kluk/holka, ktěří doma nemají žádné obtíže
často třídní šašek, smíšek, který rád provokuje (když někoho zesměšní, je za hrdinu a získá moc)
taky dítě z rodiny, kde zažívá násilné prvky (tento vzorec pak ve svém kolektivu jen opakuje)