Kvůli státnímu svátku je celá Austrálie na nohou už v noci

Ačkoliv jsou teprve čtyři hodiny ráno, prakticky celé městečko Southport ležící na australském Zlatém pobřeží je na nohou. Tisíce lidí jdou právě teď po boku válečných veteránů v několik desítek metrů dlouhém průvodu. Směřují k památníku, u kterého proběhne zvláštní obřad při příležitosti oslav takzvaného ANZAC Day.

Slovo ANZAC vzniklo jako zkratka pro označení australských a novozélandských bojových jednotek. Takzvaný ANZAC Day je pro Australany národním dnem číslo jedna. Připomínají si totiž 60 tisíc vojáků, kteří padli během 1. světové války. Právě 25. dubna roku 1915 se australské jednotky vylodily v oblasti Gallipoli, která leží v dnešním Turecku.

Nejvýznamnější svátek v roce

Vlajkonoš v čele průvodu nás dovedl až k památníku, kde se ještě před úsvitem uskuteční slavnostní vzpomínkový obřad. Kolem mě stojí na velkém prostranství tisíce lidí. Jsou to hlavně rodiny s dětmi a váleční veteráni, kterým se na hrudi třpytí různá vojenská vyznamenání.

Na stožáru stoupají vzhůru britská, americká, novozélandská a samozřejmě taky australská vlajka. Na návštěvnících je znát, jak jsou na své vojáky hrdí.

ANZAC Day je totiž něčím mnohem víc než jen státním svátkem nebo dnem pracovního klidu. Po celé zemi se ještě před svítáním scházejí statisíce lidí. Ti všichni chtějí během podobných obřadů uctít památku svých válečných hrdinů.

Atmosféra je velmi komorní, možná i díky tomu, že celé prostranství je osvětleno jen nebem plným hvězd a několika pochodněmi s plápolajícím ohněm. V očích mnoha účastníků se dokonce lesknou slzy.

Obřad končí a všichni lidé se pomalu rozcházejí. Samozřejmě mě zajímá, co se bude dít dál. Podle tradice by teď měla následovat takzvaná „gunfire breakfast“ neboli dělostřelecká snídaně, a tak se jednoho z organizátorů ptám, co přesně se bude servírovat.

Oslavy zahájí dělostřelecká snídaně

„Dělostřelecká snídaně je tradiční snídaně pro tento den,“ shrnuje. „Obvykle ji tvoří slanina, párky a bramborová kaše. Je to zkrátka jednoduché jídlo a dobrý začátek celodenních oslav. Snídani samozřejmě doplní i káva s rumem.“

Hned připojuje i informaci o tom, jak budou dnešní oslavy pokračovat: „V devět hodin bude začínat další obřad pro občany města. Potom se bude vzpomínat na zesnulé.“

Právě dělostřelecká snídaně je jen začátkem bujarých oslav. Dřív nebo později zamíří většina Australanů do některé z místních hospod, aby své padlé hrdiny řádně zapili.

Právě v hospodách byste se také 25. dubna mohli setkat s hrou zvanou Two-up. Ta je po zbytek roku zakázaná, protože jinak by údajně Australané nedělali nic jiného. Jak mi místní vysvětlili, Australané jsou nesmírně hravý národ, a tak s hraním nepřestali ani v zákopech 1. světové války. Právě hrou Two-up na principu „panna, nebo orel“ si krátili dlouhou chvíli.

Tradiční sušenky jedině bez polevy

V zákopech 1. světové války se také proslavily takzvané „ANZAC biscuits“, tedy speciální, velmi tvrdé a velmi trvanlivé sušenky. Australské maminky je pekly ve velkém a posílaly svým synům po lodích do Evropy.

Dnes už můžete ANZAC sušenky koupit skoro v každém supermarketu. Až se po nich budete v Austrálii shánět, zjistíte, že sušenky nenesou po armádních hrdinech jen své jméno. Taková ANZAC sušenka musí být podle původní receptury a mít na milimetr přesně rozměry, tedy 90 × 90 mm. Také v ní musí být přesně 25 důlků. Sušenky tak na své strávníky čekají ve vojenském šiku, jedna jako druhá.

Spojení ANZAC se zkrátka v Austrálii nesmí brát na lehkou váhu. Kdybyste například začali vyrábět zmiňované ANZAC sušenky s čokoládovou polevou, nejednoho Australana tím urazíte. Bude si totiž myslet, že pohrdáte jeho tradicemi.

Zvětšit mapu: australské město Southport bylo už ve tři hodiny v noci na nohou