Kvůli Horníčkovi šel kdysi Antonín Procházka k divadlu. „Myslel jsem si, že takhle si povídat s lidma je divadlo“

16. květen 2016

Herec, režisér a autor mnoha úspěšných divadelních komedií. A dalo by se říct, že i kulturní gurmán. Antonín Procházka totiž rád jezdí po světě, aby zjistil, co a jak tam dělají a co právě frčí. Jak vzpomíná na své rodiče? Čím bude jeho dcera? Co nového připravuje? 

„Mám komedie rád, protože mám rád zábavné divadlo,“ říká Antonín Procházka. „Šel jsem k divadlu proto, že jsem měl rád autorské divadlo. Tak ho zkrátka dělám. Tohle je moje parketa.“ Za autorské divadlo považoval v mládí to, co provozoval Miroslav Horníček.

„Kvůli němu jsem šel k divadlu. Myslel jsem si, že takhle si povídat s lidma je divadlo. Pak jsem zjistil, že to je naučit se text někoho jiného. Psát hry pro mě proto bylo zajímavější.“ Měl pak ale příležitost vést chvíli Divadlo M. Horníčka v Plzni. Už neexistuje.

Woody? Steak je lepší

Procházkovi se někdy přezdívá plzeňský Moliér nebo Woody Allen. On sám se byl dokonce podívat do newyorského jazzového klubu, kam Allen chodí hrát každé pondělí. „Překvapilo mě, že lidi tam u toho baštěj steaky a pijou víno. Jako by to, že on tam hraje metr od nich, je vůbec nedojímalo.“

Kouzlo 4D: Antonín Procházka (Felix)

Šel si k němu i pro autogram. „A pravdou je, že je plachý. Mluvil tak tiše, že jsem ani neslyšel, co říká.“ Jako režisér je Procházka podepsaný pod mnoha úspěšnými muzikály. Třeba Addamsova rodina s Lucií Bílou. Když kdysi viděl v Londýně muzikál Mamma Mia, říkal si, že tohle český divák nikdy neuvidí.

Bílá a duchové

„Bylo tam tolik šikovných lidí! Pár let uplynulo a i tady se začíná objevovat hodně šikovných mladých lidí.“ Se stejnou partou lidí udělal i muzikál Ať žijí duchové! „Napsal jsem něco jako divadelní adaptaci, protože film na jeviště nejde převést. A přidali jsme tam i další písničky. Přijďte se podívat!“ zve.

Antonín Procházka a Daniela Brůhová
autoři: Daniela Brůhová , eh
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.