Kvůli Horníčkovi šel kdysi Antonín Procházka k divadlu. „Myslel jsem si, že takhle si povídat s lidma je divadlo“
Herec, režisér a autor mnoha úspěšných divadelních komedií. A dalo by se říct, že i kulturní gurmán. Antonín Procházka totiž rád jezdí po světě, aby zjistil, co a jak tam dělají a co právě frčí. Jak vzpomíná na své rodiče? Čím bude jeho dcera? Co nového připravuje?
„Mám komedie rád, protože mám rád zábavné divadlo,“ říká Antonín Procházka. „Šel jsem k divadlu proto, že jsem měl rád autorské divadlo. Tak ho zkrátka dělám. Tohle je moje parketa.“ Za autorské divadlo považoval v mládí to, co provozoval Miroslav Horníček.
„Kvůli němu jsem šel k divadlu. Myslel jsem si, že takhle si povídat s lidma je divadlo. Pak jsem zjistil, že to je naučit se text někoho jiného. Psát hry pro mě proto bylo zajímavější.“ Měl pak ale příležitost vést chvíli Divadlo M. Horníčka v Plzni. Už neexistuje.
Woody? Steak je lepší
Procházkovi se někdy přezdívá plzeňský Moliér nebo Woody Allen. On sám se byl dokonce podívat do newyorského jazzového klubu, kam Allen chodí hrát každé pondělí. „Překvapilo mě, že lidi tam u toho baštěj steaky a pijou víno. Jako by to, že on tam hraje metr od nich, je vůbec nedojímalo.“
Šel si k němu i pro autogram. „A pravdou je, že je plachý. Mluvil tak tiše, že jsem ani neslyšel, co říká.“ Jako režisér je Procházka podepsaný pod mnoha úspěšnými muzikály. Třeba Addamsova rodina s Lucií Bílou. Když kdysi viděl v Londýně muzikál Mamma Mia, říkal si, že tohle český divák nikdy neuvidí.
Bílá a duchové
„Bylo tam tolik šikovných lidí! Pár let uplynulo a i tady se začíná objevovat hodně šikovných mladých lidí.“ Se stejnou partou lidí udělal i muzikál Ať žijí duchové! „Napsal jsem něco jako divadelní adaptaci, protože film na jeviště nejde převést. A přidali jsme tam i další písničky. Přijďte se podívat!“ zve.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.