Kurdští bojovníci proti ISIS si musí vystačit s odvahou. Nic jiného nemají
Na severu Iráku dochází denně k bojům mezi pešmergy (kurdskými bojovníky) a islamisty. Frontovou linii hájí odhodlaní muži, kteří nechtějí dát svou zemi jen tak. I to psaly v září 2014 přímo z Iráku Jarmila Štuková a Lenka Klicperová.
Terénní toyota kolíbavě zdolává kamenitý svah vedoucí k obranným liniím pešmergů, kurdských vojáků branících své pozice proti ISIS. Jsme vzdáleni jen 45 minut jízdy od Erbilu. Toyota opisuje dlouhé oblouky, aby co nejvíce minimalizovala riziko ostřelování. Nepřítel není daleko.
Pešmergské vojsko už odvedlo dobrou práci a bojovníky ISIS vytlačilo z některých území, která do 5. září roku 2014 ovládali. V srpnu se nepřátelé dokonce dostali na 25 km od Erbilu.
Pešmergové se pustili do boje s mnohem lépe vyzbrojeným nepřítelem, kterého navíc provází pověst krutých hrdlořezů. Podařilo se jim dostat znovu pod kontrolu část území a vybudovat zákopy v délce 1050 km. Kdo měl bagr, jel pomáhat hloubit zákopy.
Hromada červeného jílu je tady to jediné, co chrání skupiny pešmergů na vrcholku terénní vlny. Jinak se tenhle kopeček nedá nazvat. Všude kolem je jen rovina.
Výbavu nemají. Vystačit si musí s odvahou
Z palpostu se díváme přímo na pozice ISIS kousek před námi. A oni vidí nás. Zatím je všude klid. Ten ale nemusí trvat dlouho.
„K přestřelkám dochází téměř denně. I když to není tak intenzivní jako před měsícem, kdy jsme toto území dobyli zpátky. Musíme se také vyrovnávat s tím, že místa, která ISIS opustí, jsou zaminovaná a my nemáme dostatek moderní techniky na detekování min. Součástí bojové, ale i mediální strategie ISIS je také vzbuzovat strach nenadálými výbuchy odpalovanými na dálku i sebevražednými atentátníky,“ říká Hamid Mahdí Mahdad Hirkí, generál 5. batalionu jednotek pohraničních jednotek Zerevání.
Jednotka, která stráží tuto část linie, má obdivuhodné odhodlání. O dost horší je to s jejich výstrojí a výzbrojí. Uniformy jsou každý pes jiná ves. Třicet let staré kalašnikovy s omlácenými pažbami, některé mají dokonce křivou hlaveň.
Jeden z vojáků má místo bagančat sešlapané polobotky. Jeho kolega stojící opodál dokonce nemá ani vrchní díl uniformy. Musí si zkrátka vystačit s tím, co mají, a s odvahou.
„Nejsme zdaleka tak dobře vyzbrojeni jako ISIS. Chtěli jsme nakoupit nové zbraně. Jednali jsme i s Českou republikou. Bohužel se obchod nemohl uskutečnit, protože vláda bývalého premiéra Málikího odmítla potvrdit příjem těchto zbraní a vydat takzvaný enduser.
ISIS navíc má nejen dobré zbraně, ale také spoustu vojenských expertů. Odhadujeme, že k nim přešlo až 80 % bývalých důstojníků Saddámovy armády. Jsou to schopní a dobře vycvičení lidé. Někteří prošli po roce 2003 i speciálním výcvikem od Američanů,“ dozvídáme se o dva dny později na mosulské frontě od nejvyššího velitele jednotek Zerevání, generálmajora Azíze Vejsího.
Velení Islámského státu ví, co dělá
Projíždíme s ním po hrázi mosulské přehrady. Strategického místa, o které sváděli s ISIS těžké boje. Míjíme metr a půl široký kráter způsobený raketou.
„Kdyby ISIS ovládl přehradu, byla by to katastrofa pro celý mosulský region. Kdyby ji odpálili, voda by zaplavila nejen celý Mosul, ale i vesnice v okolí. ISIS by pomocí hrozby odstřižení od pitné vody mohl lehce ovládnout celé toto území.”
„Tady se ukazuje, že to není jen banda vykořeněných zabijáků, ale jejich velení přesně ví, co dělá. Navíc jsou velice disciplinovaní. Bojí se i svých velitelů, kteří je klidně zastřelí, když nesplní úkol. Proto máme málo zajatců. Raději se sami odpálí, než aby padli do zajetí,“ dodává Azíz, který o boji něco ví. Dvacet let totiž strávil jako partyzán v boji proti Saddámovi.
