Kudy chodím, tudy sleduji, jak lidé mluví, přiznává bohemistka Alena Andrlová Fidlerová

28. říjen 2021

Blízká setkání

Čeština je jazyk, ve kterém vnímáme svět, připomněla bohemistka Alena Andrlová Fidlerová, která do studia Českého rozhlasu přijela na koloběžce. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.

Prozradila, že trpí nemocí z povolání. „Kudy chodím, tudy sleduji, jak lidé mluví. A hned si zapisuji, pokud slyším nějaké neobratné nebo dvojsmyslné vyjádření.“

Bohemistka Alena Andrlová Fidlerová přijela do studia Českého rozhlasu na koloběžce|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Co si myslí, když jí přijde mail s hrubkami? „Důležitější je kultivovaně a srozumitelně mluvit nebo psát text, který má hlavu a patu. Pravopis je v nás sice hodně zakořeněn, ale do 19. století byl benevolentnější. Třeba městští písaři mohli s pravopisem zacházet velmi volně. Důležitější bylo úhledné a čitelné písmo.“

Základem češtiny je jazyk z konce 16. století

Čeština se ocitla na rozcestí v době národního obrození. „Doboví vzdělanci mohli vzít jako základ jazyk, kterým se běžně mluvilo na vesnicích, ale neexistovala v něm náročná literatura. Rozhodli se pro češtinu z konce 16. století, kdy se česky mluvilo i na královském dvoře,“ připomíná Alena Andrlová Fidlerová.

Mnoho lidí nadává na přebírání slov. „To se dělo vždy. Buď si cizí slova adaptujeme, nebo vznikne nový název. Třeba zavináč. Některé výrazy jsou zdomácnělé, nevíme, že to původně byla německá slova. Třeba slovo ‚dík‘ nebo ‚muset‘. Čeština je hravá a kreativní,“ uzavírá odbornice.

Jak vzpomíná na olympiádu z češtiny? Mají jiné jazyky víc pádů, než má český jazyk?

autoři: Aleš Cibulka , zk