Kruté konce arabských informátorů

22. leden 2009
Zblízka

Izraelsko-palestinská válka v Gaze je minulostí a do zapomnění ji v očích světové veřejnosti odsouvají nové události. Pro mnohé Palestince ale skutečné drama teprve začíná. Hnutí Hamás totiž začalo naplno pátrat po informátorech, kteří v době bojů pomáhali Izraelcům - tak jako to dříve dělalo takzvaně umírněné hnutí Fatah. O fenoménu palestinských kolaborantů se nikomu nechce příliš mluvit.

"Myslím, že bez informátorů by Izraelci nemohli na palestinských územích nikdy operovat. Ať už chtějí zjišťovat nálady, někoho zatknout nebo zavraždit, potřebují k tomu lidi zevnitř. Za 41 let izraelské okupace se to stalo obrovským problémem," říká přední palestinský aktivista v oblasti lidských práv Básim Íd. Monitoruje jak bezpráví, ke kterému kolaboranti přispěli, tak to, které pak v případě odhalení dopadá na ně samotné.

"V uplynulých osmi letech Palestinci zabili více než 800 svých lidí pro pouhé podezření z kolaborace. Izrael za to nese odpovědnost, protože ty lidi využívá, a pak je nechrání. Palestinci ovšem nemají právo někoho takto lynčovat, aniž by jeho vinu řádně zhodnotil spravedlivý soud," doplnil.

Nešlo vždy o rychlou smrt. Extremisté z Fatahu v minulosti lili podezřelým do uší rozžhavený plast a zatloukali hřebíky do kolenou. Dnes Hamás láme skutečným i domnělým kolaborantům ruce, prostřeluje nohy a některým prý dokonce komanda mstitelů vydloubala oči. Likvidace zrádců vlastního národa má podle Básima Ída v palestinské veřejnosti širokou podporu. "Někdy je ale obvinění z kolaborace jenom zástěrkou k pomstě, třeba ke krvavému vyřizování rodinných sporů," přiblížil další aspekt aktivista.

Co ale Palestince vede ke spolupráci s nepřítelem? Izraelský historik Hillel Cohen napsal knihu výstižně nazvanou Armáda stínů. Zabývá se Araby, kteří počátkem minulého století prodávali sionistům pozemky a donášeli na své sousedy, a tím výrazně přispěli ke vzniku Izraele.

"Tehdy tu za britské správy soupeřila dvě podzemní hnutí - arabské a židovské. Dnes ale existuje izraelský státní aparát, tajné služby. A ty mohou používat různé páky, aby Araby přiměly ke kolaboraci," vysvětlil.

Podle lidskoprávních organizací i izraelského tisku mívá nátlak třeba formu vydírání: izraelská policie chytí Palestince pracujícího načerno někde v Tel Avivu a ten, aby se vyhnul vězení, kývne na spolupráci s tajnou službou Šin Bet. Nebo palestinské ženě hrozí komplikované těhotenství a její muž se upíše, aby jí zajistil kvalitní izraelskou nemocnici.

Meir Elran býval zástupcem ředitele izraelské vojenské špionáže. Jak jeho země získává palestinské agenty, popisuje takto: "K dispozici je celé spektrum možností. Tak jako všude na světě, většina informátorů to dělá pro peníze nebo jiný profit - třeba výměnou za lepší bydlení nebo za povolení k nějakému byznysu. Jen velmi málo jich s Izraelem spolupracuje čistě kvůli nátlaku, anebo naopak proto, že nás tolik milují."

Básim Íd v Rámalláhu upozorňuje, že stigma kolaborace se z informátora přenáší na jeho okolí. "Rodiny trpí - děti nemohou do škol, dospělí volně do obchodů ani chodit po své čtvrti. A to i v případech, že kolaboranta v jejich rodině Palestinci třeba už před deseti lety zabili," řekl.

Když hrozí akutní nebezpečí, Izrael často svým agentům pomůže. Zejména tím, že je přesídlí na své území a opatří jim novou identitu. Jak připouští bývalý zpravodajský důstojník Elran, klidu a docenění se ale těmto zrádcům Palestinců nedostane ani tady. "Izraelci je často nechtějí ve svém okolí a je jim jedno, že pomáhali Izraeli. Pro ně jsou to prostě dál jenom Arabové. Tečka," dodal.

Spustit audio