Krutá dieta i zlámaná páteř! Velké pardubické jsem podřídila celý život, říká žokejka Martina Růžičková

Před 14 dny projela Martina Růžičková cílem Velké pardubické. Jedná se o vyvrcholení jejího téměř 35letého úsilí. Pocity jsou i po dvou týdnech neuvěřitelné: „Stále tomu nemůžu uvěřit. Každé ráno si ještě říkám, jak je to skvělé.“

Snů samozřejmě měla víc. Ale dojet do cíle Velké pardubické byl ten největší. „Podřídila jsem tomu celý život,“ přiznává.

Pro žokeje není nic horšího než ztráta koně

Cesta do vysněného cíle byla extrémně složitá. Odříkávání, zlámané kosti, krutá dieta. Nejtěžší prý byly hlavně začátky. „Nikdo mi nevěřil a všichni mě zrazovali,“ říká dnes.

Čtěte také

A právě v těžkých začátcích pomohly Růžičkové také její vlastnosti. Tvrdohlavost a paličatost. „Když chce člověk něčeho dosáhnout, musí být trochu sobec. A hlavně nepřestávat,“ vysvětluje žokejka.

Nejhorší momenty kariéry jsou pro každého žokeje samozřejmě ty, když přijdete o koně. „To je člověk v depresi a je hodně těžké se z toho zvednout,“ připouští.

Koně nosit na rukou

Slavný dostih Růžičková absolvovala na 12letém koni jménem Rubín. Ke konci závodu mu prý už ubývaly síly. Hrábnul si na dno a posledních 500 metrů ho prý téměř nesla v náručí.

Kdyby na to kůň ale neměl, žokejka by do závodu nešla. „Rubín na to měl především skokově. V první řadě myslím především na koně,“ přiznává. „Pravda je, že největší úspěchy měl na distancích do 5,5 kilometru.“

Rubín je skvělý skokan

Rubín prý patří mezi ty koně, kteří mají rádi velké a těžké skoky. Naopak mu nevyhovuje volný běh na trávě. Tedy ten, kde se běží zhruba posledních 500 metrů Velké pardubické.

„Kdyby se cválalo po oraništi a poslední skok byl 50 metrů před cílem, věřím, že by se Rubín mohl udržet na druhém místě za Orphee des Blins,“ vzpomněla i vítěznou klisnu.

Jaký byl nejdůležitější kůň kariéry? Které kosti nemá žokejka zlomené? Jaké má plány do budoucna? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.