Kostýmy pro seriál Já, Mattoni? Staré košile s prodřeným límečkem, přibližuje kostýmní výtvarnice Andrea Králová
Práce pro divadlo a film je pro výtvarnici Andreu Královou koníčkem. Sama kostýmy sbírá a možná jednou budou v muzeu. Mezitím dokončila práci na novém televizním seriálu Já, Mattoni. Jak se v kostýmech cítí herci? Jak dotváří kostýmy maskéři? Co připravuje? Baví ji práce?
„To byla největší práce, kterou jsem dělala. Tady není běžné točit dobové historické seriály.“ Taky proto nestačil běžný kostýmní šatník České televize ani Barrandovských ateliérů. „Část uniforem jsme si půjčili z Vídně. Bylo by nákladné je šít,“ vysvětluje Andrea Králová.
U filmu preferuje práci s autentickými kostýmy. „Divadlo skryje ledacos, ale kamera je neúprosná. Stará košile s prodřeným límečkem, která má patinu. To jsou věci, které vyhledávám.“ Třeba poctivé kostýmy ještě z první republiky. „Jsou z velmi kvalitních materiálů a vyšívalo se ručně. Šaty mají patinu.“
Ruční úpravy
Seriál Já, Mattoni zahrnuje období 60 let, kdy se módní styly střídaly rychle. Začínalo se biedermeierem a končilo secesí. Unikátní kostýmy bylo potřeba přešít, aby různým hercům padly. „Zásahy jsou minimální. Jako třeba zkrácení nebo prodloužení rukávů,“ vysvětluje výtvarnice.
„A jsou vratné. Rozhodně nedošlo k destrukci. To bych si z úcty k věcem nedovolila.“ Přešívá se zásadně ručně. „A nepoužíváme určité druhy stehů. Třeba overlock, který tenkrát nebyl.“ Na oblečení pracovala desítka dalších kostymérů a švadlen. „Nechci, aby to vypadalo, že všechny kostýmy do Mattoniho jsem dělala já,“ říká Andrea Králová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
