Korachova vzpoura a Mojžíšova pokora

Příští šabat v sobotu 8. června se bude v synagogách při pravidelné bohoslužbě předčítat 16. až 18. kapitola biblické Čtvrté knihy Mojžíšovy. Komentář k tomuto textu napsal pro naše vysílání z Izraele rabín Daniel Mayer.

Hebrejsky se tato část Čtvrté knihy Mojžíšovy nazývá „Korach“ po levitovi stejného jména. Ten se, jak čteme, vzbouřil proti Mojžíšovi a Áronovi, kteří byli vůdčími osobnostmi lidu Izraele ustanovenými samotným Hospodinem. Korachova vzpoura nebyla jakýmsi zanedbatelným sporem – vždyť se k němu přidalo 250 významných mužů, kteří podlehli jeho demagogii. Vzpoura měla zpochybnit nejen postavení Mojžíše a Árona, ale nakonec otřást i autoritou samotného Hospodina.

V talmudském traktátu známém jako Pirkej avot neboli Výroky otců, který je sbírkou morálně-etických zásad judaismu, se píše, že „ten spor, který je veden ve jménu nebes, bude mít trvalý význam, avšak ten spor, který není veden ve jménu nebes, skončí bez účinku“. A talmudští učenci se dále ptají: „Co je to za spor, který byl veden ve jménu nebes? – to je spor mezi Hilelem a Šamajem. A ten, který nebyl veden ve jménu nebes? – to je spor Koracha a celé jeho tlupy.“

Dodejme, že Hilel a Šamaj byli věhlasnými učenci, kteří žili v Jeruzalémě v 1. století před občanským letopočtem. Oba však k jednomu určitému problému přistupovali mnohdy svým zvláštním způsobem. Proto se též jejich halachická, tedy právní rozhodnutí liší. Možno říct, že kde Hilel pravil „A“, tam Šamaj řekl „B“. Různý pohled na problémy a jejich řešení však neměl negativní vliv na jejich přátelství a úctu, kterou si vzájemně prokazovali.

Korachův spor s Mojžíšem a Áronem naproti tomu takto hodnotit nelze. Korach, který měl podobně jako Mojžíš vynikající původ, nechápal ba odmítal pochopit, proč právě jeho Hospodin neustavil vůdcem lidu. Vždyť o co byl horší než Mojžíš či jeho bratr Áron?! Tato otázka sžírala Korachovo nitro a nedala mu pokoje. Nakonec se svými přívrženci veřejně povstal proti Mojžíšovi. Tímto svým činem ohrozil jednotu národa Izraele v době, kdy jakýkoli spor, i téměř bezvýznamný, což nebyl tento případ, mohl ohrozit nejen život celé pospolitosti, ale i Boží plán: přivést děti Izraele do země, kterou Bůh zaslíbil jejich praotcům.

Svým způsobem se tak opakovalo, co provázelo cestu Izraele při putování Sinajskou pouští. Tehdy první těžkosti vyvolaly reptání lidu. Mnozí zapomněli na svůj těžký úděl v egyptském otroctví a snili o pravidelném přídělu potravin, který zde dostávali. Než zakoušet zkoušky svobody, raději by se opět nechali zotročit. A tito lidé podobně jako později Korach se také postavili proti Mojžíšovi a jako on byli Všemohoucím potrestáni.

Z Korachova příběhu plyne, že rodinný původ, nabubřelé ego, dravost a schopnost manipulovat jinými nejsou vlastnostmi vůdčích osobností. Právě naopak. Ne nadarmo o pravém vůdci lidu Tóra praví: „Mojžíš /…/ byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.“

Spustit audio
autor: Daniel Mayer