Konstantina Hlaváčková: „Móda 60. let byla krásná, ale pro opravdový glamour to nebylo nejlepší období“

V módních časopisech či na internetu se dnes často objevuje, v souvislosti s módou, pojem „glamour.“ Známe ho snad všichni. Jaký je ale jeho význam a historie? „Když se člověk ponoří do slovníků tak zjistí, že je to slovo velice staré. Rozšířilo se v ranném středověku ze Skotska, kde mj. znamenalo neodolatelnou přitažlivost, která ale nebyla způsobena oděvem a elegancí, nýbrž nadpřirozenými silami. Teprve v pozdním 19. století se význam slova ustálil tak, jak ho známe dnes, kdy míní obléci se krásně a tak, aby byl člověk neodolatelný, přitažlivý a nikdo ho nepřehlédl.“ Prozrazuje K. Hlaváčková, osoba zodpovědná za výstavu „Glamour. Dámská společenská móda,“ kterou je možno navštívit od 12. května do 4. září tohoto roku v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Ve výše zmíněné instituci zastává také post kurátorky sbírky textilu 20. století. Do bohaté a po desítky let vznikající expozice nás proto mohla nechat nahlédnout. „Nejstarší oděvní záležitosti v naší sbírce jsou ze 4. století n. l. Tak, jako mnohá jiná muzea, máme fragmenty koptských textilií, které byly především součást oděvu. Ustálenou řadu ale máme od konce 18. století. Pochopitelně nejbohatší část sbírky je z 20. století. Pracuji v ní ještě s kolegyní, která se věnuje módě do roku 1948. Moje část je od roku 1948 do současnosti. V minulých letech jsme ji velice rozšířili o dokumentaci každodenní módy. Změnilo se totiž posuzování toho, co vlastně patří a nepatří do muzejní kolekce. Dříve se totiž sbíraly jen věci, které měly svoji hodnotu v materiálu, eleganci a pochopitelně ve stylu.“

Ve chvíli, kdy přijme Uměleckoprůmyslové muzeum nový kousek oděvu, stává se tato věc státním majetkem, který musí být ošetřován a uchováván. Po administrativních záležitostech přichází na řadu restaurátoři, kontrola vlhkosti, osvětlení a prašnosti. Největší starost prý činí muzejníkům plastické hmoty: „Problémové jsou především takové, které se vyráběly od 70. let minulého století. Destruktivní proces se u nich často nedá zastavit.“

A jak jsme se oblékali po roce 1948, v době nástupu komunistického režimu? Ovlivnil tento politický směr i módní sféru? K. Hlaváčková říká, že ano. „Noví ideologové nabyli představy, že se dá oděvem působit na občany. Taková móda měla být velice uniformní a hlavně především funkční. Byly např. zakázány krajky, falešné kapsy apod. Život šel ale svojí cestou a ženy věděly, co se děje v západním světe. Protože si něco nemohly koupit, šily si doma.“ Změna v šedi oblékání nastala po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956. Tato událost ve spojení s úmrtím J. V. Stalina dala zelenou novým, často i západním, oděvním trendům.

Glamour. Dámská společenská móda 1950 - 2010 ze sbírek UPM|foto: UPM

„Móda 60. let byla krásná, ale pro opravdový glamour to nebylo nejlepší období.“ Komentuje K. Hlaváčková dobu, kdy došlo k velikému módnímu uvolnění. „Polovina 60. let s sebou přinesla minisukně, mladou módu, postupně se ke slovu dostávaly také vlivy hippies, které opravdu narušovaly veškerá pravidla.“ Americká generace, řídíce se sloganem „flower power,“ neobohatila lidstvo pouze o šatstvo, ale také o novou filozofii. „Znamenala, že si každý může obléci co chce a kam chce. Popřely se tak všechny tradice, které do té doby fungovaly.“ V první polovině 70. let se mohl rozšířit výrazný individualismus a soustředění na vlastní „já“. „Nastal ovšem nešvar, kdy byli jiní pobouřeni tím, že šli lidé na koncert v džínech a svetru. Na druhou stranu to ale přineslo jisté uvolnění pro pracující a aktivním životem žijící ženy.“

Batikovaným tričkům a zvonovým kalhotám úspěšně sekundovala Paříž, která přinesla ty nejinvenčnější nápady, kterých kdy byla ve své historii schopna. „To všechno vedlo k tomu, že na konci 60. let vymizel tradiční společenský oděv. Nevěnovali se mu ani největší módní návrháři. Yves Saint-Laurent v té době dokonce prohlásil, že je večerní móda nemoderní.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Marií Retkovou.